hora-josef-biografie

Josef Hora
(*8. 7. 1891, Dobříň – 21. 6. 1945, Praha)

básník, překladatel, novinář, literární kritik

Po maturitě odešel do Prahy, kde trvale žil od roku 1919. Jako redaktor působil v novinách Právo lidu, v roce 1921 přešel k Rudému právu, kde vedl kulturní rubriku.
Po vyloučení z komunistické strany (1929 – Manifest sedmi) se stal po J. Vodákovi vedoucím kulturní rubriky Českého slova.
Působil také v časopisech Moderní revue, Zvon. Později vydával vlastní časopis Plán. Podílel se i na obsahu Literárních novin.
Hodně cestoval. Navštívil Itálii, SSSR, Německo, Francii, Estonsko, Maďarsko a Jugoslávii.
V roce 1945, po dlouhé nemoci umírá, je pohřben na Slavíně na Vyšehradě. Jeho pohřeb se stal národní manifestací z radosti nad nabytou svobodou, nad rakví promluvil František Halas a Jaroslav Seifert přednesl své verše věnované Horovi.
Byl vynikající překladatel z ruštiny, přeložil Puškinova Evžena Oněgina (dodnes nepřekonaný překlad). Dále překládal Lermontova, Jesenina a Pasternaka, pořídil také výbor ze slovinské poezie: Hvězdy nad Triglavem.
In memoriam byl jako první jmenován národním umělcem.

Sbírky
Básne (1915)
Strom v kvetu (1926)
Pracující den (1920)
Srdce a vrava sveta (1922)
Bourlivé jaro (1923)
Itálie (1925)
Struny ve vetru (1927)
Mít krídla (1928), Deset let (1929),
Tvuj hlas (1930)
Tonoucí stíny (1933)
Dve minuty ticha (1934)
Tiché poselství (1936)
Máchovská variace (1936)
Domov (1938)
Jan houslista (1939)
Zahrada Popelcina (1940)
Zápisky z nemoci (1945)
Proud (1945)

Próza
Hladový rok (1926)
Socialistické naděje (1922)
Dech na skle (1938)

Inspirující myšlenky...

Myšlení umělce pracuje horečně, přímo zběsile a mnohem rychleji a citlivěji než u jiných lidí. Řekněme, že zatímco většina lidí má 10 vjemů za minutu, umělec jich má kolem 60 anebo 70. A právě proto spisovatelé tak často pijí nebo užívají prášky: aby se zklidnili a utišili na chvilku tu šílenou mašinu, která se bez zastávky žene vpřed. Vím, že to dělal můj přítel dramatik Tennessee Williams. Musel užívat sedativa a pít, protože jeho mysl byla jedna z nejvnímavějších a nejhorečněji pracujících na světě. Nemohl proto ani spát.
Truman Capote (1924 – 1984)