horejsi jindrich

Jindřich Hořejší (*25. 4.1886, Praha - †30. 5.1941, Praha)

básník, překladatel

Bratr Josef byl významným překladatelem a bratr Alexandr publikoval pod pseudonymem Jan Alda. V roce 1904 maturovala a už tenkrát psal do různých časopisů pod pseudonynem Jan Hořejší, J.Králíček a Jindřich Bohnický. V roce 1905 - 1914 pobýval ve Francii. Zde se seznámil s Gellnerem a Tomanem. Ve Francii vystudoval Francouzštinu a literaturu na Sorbonně a ekonomii v Dijonu. Od roku 1922 byl úředníkem Ústředního statistického úřadu. Ve 20. letech byl členem skupiny Devětsil. 

Knihy:
Hudba na náměstí – 1921
Korálový náhrdelník – 1923
Den a noc – 1931
Návrat ztraceného syna, 1940
Paní z námořé, 1966

Dramata:
Damasa Pětipsa život a dílo
Haló, děvče

Scénář pro film:
Provdám svou ženu

Překlady:
Překlady, především z francouzštiny (Guillaume Apollinaire, Molier, Jehan Rictus, Tristan Corbiere, Émile Verhaeren, prokleté básníky).
Do francouzštiny přeložil Osudy dobrého vojáka Švejka od J. Haška.


Inspirující myšlenky...

Co charakterizuje civilizaci? Výjimečný duch? Ne: každodenní život... Hm! Všimněme si přednostně duchovní oblasti. Vezměme nejprve umění a na prvním místě literaturu. Stojí literatura skutečně mimo schopnosti našich velkých vyšších opic, připustíme-li, že jsou schopny sestavovat slova? Z čeho sestává naše literatura? Z velkých klasických děl! Ale kdež! Jakmile někdo napíše originální knihu, a to se stane jednou dvakrát za století – ostatní literáti ho napodobují, to jest kopírují, takže vyjdou statisíce prací pojednávajících o přesně témž tématu, s trochu odlišnými tituly a s poněkud jinak kombinovanými větami. Opice, které jsou v podstatě imitátoři, musí být nutně schopny něčeho podobného, pod jedinou podmínkou, totiž že mohou používat jazyka.
Pierre Boulle, Planeta opic