hruby150.jpg

Josef Hrubý (*10. 5. 1932, Černětice u Volyně - + 19. 7. 2017, Plzeň)

básník, překladatel, novinář, knihovník, pracoval i v památkové péči, zahrál si v několika českých filmech

Vystudoval dokumentaristiku na FAMU.

Publikuje od roku 1958 v různých časopisech např. Kulturní tvorba, Literární noviny, Plamen, Host do domu atd., knižně do roku 1989 jen pár bibliofilií, jinak oficiálně od r. 1969 - 1989 nemohl publikovat.

Výběr z bibliografie:

Básně, 1991
Za pět peněz klíč, 1992
Zrzavé údolí, 1993
Yorick, 1995
Znamení Býka, 1999
Pálení básní, 1999
Básně na pohlednici, 2002
Osoby, 2004
Krážem, 2006
Volyně a jiné krátké řádky, 2007
Modř nebeská, 2009

Hovory, 2008
Polyphony, 2010

Otylé ach, 2010
Milost, 2013
Na prahu života. 2016

 
Josef Hrubý: Miláček Arcimboldo
vyd. Protis, 1. vyd. 2007

ukázka:
 
PO LÉTECH STEJNÉ TAK

otevřená kniha
ze šestnáctého století
Je večer
Byl večer
Bude večer
I z dálky
jsou blízko tvé dopisy
A zítra:
řekni mi to ještě jednou
a ještě a ještě


Myšlenky z knih

Slavnostní oběť – akt vytvářející posvátno – je toho příkladem. Ve své nejvyšší (a také nejčastější) formě je oběť rituálním odsouzením člověka nebo zvířete k smrti. V dávnověku mohlo být i samo usmrcení zvířete předmětem zákazu, čímž by se zdůvodnily vražedné usmiřovací rituály. Dnes je postihováno všeobecným zákazem pouze usmrcení člověka. Právě pomocí této oběti je možné podílet se na zločinu, jenž se takto stává společným zločinem všech účastníků: jde o svaté přijímání.
Georges Bataille, Erotika, opora morálky