riha bohumil 150

 

 

 

 

 

 





Bohumil Říha (*27. 2. 1907, Vyšetice u Tábora - †15. 12. 1987, Praha)

Říha byl velmi plodným a svého času i čteným autorem, v povědomí všech poválečných generací je však spjat především s notoricky známou knihou Honzíkova cesta. Ta vyšla poprvé v roce 1954 a od té doby až do začátku 90. let se stala nepostradatelnou součástí školních brašen všech nižších ročníků. Její jasná pedagogicko-politická tendenčnost (chlapec z města poznává kolektivizující se vesnici) výborně vyhovovala strategii nejedlovské školy a tvořila dětský doplněk budovatelské literatuře tzv. socialistického realismu. A naopak představovala protiklad k dětské literatuře dobrodružného typu, jak ji v Čechách zastupoval především J. Foglar.

V dobových příručkách je tento Říhův ceněný rys charakterizován takto: Jeho knihy pro děti vychovávají k družnosti, k nové kolektivitě, jsou originální, poetické i vážné.
Z dalších Říhových dětských knih ještě stojí za zmínku alespoň O letadélku Káněti (1957) nebo pokus o jakýsi orbis pictus Dětská encyklopedie (1959).

V roce vydání Honzíkovy cesty byl Říha - původní profesí učitel - již zavedeným autorem, jenž snad v české próze jako první naplnil koncepci vesnického budovatelského románu. Stalo se tak "kolonizačním" vesnickým románem ze severovýchodních Čech Země dokořán (1950), na nějž pak navázal romány Dvě jara (1952) a Venkovan (1955). Je pro ně typický na jedné straně vliv vesnického realismu konce 19. století (K. V. Rais, T. Nováková, A. Stašek) a na druhé idealizující až kýčovitý sklon k redukci psychologie postav a k politické tendenčnosti. To se plně projevilo i v Říhových románech, v nichž se děj posouvá do současnosti: uveďme normalizačního Doktora Meluzina (1973), který byl zfilmován F. Vláčilem pod názvem Dým bramborové natě (hlavní role v tomto filmu posloužila po několikaleté distanci R. Hrušínskému k návratu na plátna).

Bohumil Říha byl zvláště v padesátých a pak znova v sedmdesátých a osmdesátých letech režimem protežován a hodnocen jako pilíř pokrokové české literatury, estetikou svého psaní, ve školství dlouho přetrvávaly jako povinná četba Honzíkova cesta a O letadélku káněti. V mezinárodním kontextu se však velmi zasloužil o mezinárodní IBBY.

Medaile Hanse Christiana Andersema, 1980 

Bibliografie - knihy pro děti

O třech penízích a jiné povídky
Náš Vítek
Divoký koník Ryn
O rezavém rváči a huňatém pánovi
Honzíkova cesta
Jak jel Vítek do Prahy
Kmotříček Blažej
Nový Gulliver
Jak vodníci udobřili sumce
Klouček Smítko
Vítek je zase doma
Vítek na výletě
Adam a Otka
Dětská encyklopedie
O letadélku Káněti
Dva kluci v palbě
Indiánská romance
Pět bohů táhne přes moře
Střídá se kapitán
Svatba v rybníce
Já ho vypátrám sám
Hra na kluka
Tajemná píšťala
O lékaři Pingovi a jeho svízelné cestě

Zdroj: https://www.libri.cz/ a file:///C:/Documents%20and%20Settings/mik/My%20Documents/My%20WEB/citarny/www.citarny.cz/index.html.

Inspirující myšlenky...

Nikoli pro nic za nic starodávní moudří lidé zobrazovali a vyličovali Štěstěnu jako bytost slepou, nemající vůbec zraků. Vždyť zahrnuje svými poklady stále jen lidi špatné a nehodné, nikdy si nevybírá nikoho ze smrtelníků se soudnou rozvahou, naopak, pobývá nejraději u těch, kterým by se musela zdaleka vyhnout, kdyby viděla; a co je nadevše horší, daří nás rozličnými, ba přímo opačnými pověstmi, takže se člověk špatný pyšní pověstí dobrého muže a naopak, muže zcela bezúhonného stíhá pověst škodlivá.
Apuleius, Zlatý osel