riha bohumil 150

 

 

 

 

 

 





Bohumil Říha (*27. 2. 1907, Vyšetice u Tábora - †15. 12. 1987, Praha)

Říha byl velmi plodným a svého času i čteným autorem, v povědomí všech poválečných generací je však spjat především s notoricky známou knihou Honzíkova cesta. Ta vyšla poprvé v roce 1954 a od té doby až do začátku 90. let se stala nepostradatelnou součástí školních brašen všech nižších ročníků. Její jasná pedagogicko-politická tendenčnost (chlapec z města poznává kolektivizující se vesnici) výborně vyhovovala strategii nejedlovské školy a tvořila dětský doplněk budovatelské literatuře tzv. socialistického realismu. A naopak představovala protiklad k dětské literatuře dobrodružného typu, jak ji v Čechách zastupoval především J. Foglar.

V dobových příručkách je tento Říhův ceněný rys charakterizován takto: Jeho knihy pro děti vychovávají k družnosti, k nové kolektivitě, jsou originální, poetické i vážné.
Z dalších Říhových dětských knih ještě stojí za zmínku alespoň O letadélku Káněti (1957) nebo pokus o jakýsi orbis pictus Dětská encyklopedie (1959).

V roce vydání Honzíkovy cesty byl Říha - původní profesí učitel - již zavedeným autorem, jenž snad v české próze jako první naplnil koncepci vesnického budovatelského románu. Stalo se tak "kolonizačním" vesnickým románem ze severovýchodních Čech Země dokořán (1950), na nějž pak navázal romány Dvě jara (1952) a Venkovan (1955). Je pro ně typický na jedné straně vliv vesnického realismu konce 19. století (K. V. Rais, T. Nováková, A. Stašek) a na druhé idealizující až kýčovitý sklon k redukci psychologie postav a k politické tendenčnosti. To se plně projevilo i v Říhových románech, v nichž se děj posouvá do současnosti: uveďme normalizačního Doktora Meluzina (1973), který byl zfilmován F. Vláčilem pod názvem Dým bramborové natě (hlavní role v tomto filmu posloužila po několikaleté distanci R. Hrušínskému k návratu na plátna).

Bohumil Říha byl zvláště v padesátých a pak znova v sedmdesátých a osmdesátých letech režimem protežován a hodnocen jako pilíř pokrokové české literatury, estetikou svého psaní, ve školství dlouho přetrvávaly jako povinná četba Honzíkova cesta a O letadélku káněti. V mezinárodním kontextu se však velmi zasloužil o mezinárodní IBBY.

Medaile Hanse Christiana Andersema, 1980 

Bibliografie - knihy pro děti

O třech penízích a jiné povídky
Náš Vítek
Divoký koník Ryn
O rezavém rváči a huňatém pánovi
Honzíkova cesta
Jak jel Vítek do Prahy
Kmotříček Blažej
Nový Gulliver
Jak vodníci udobřili sumce
Klouček Smítko
Vítek je zase doma
Vítek na výletě
Adam a Otka
Dětská encyklopedie
O letadélku Káněti
Dva kluci v palbě
Indiánská romance
Pět bohů táhne přes moře
Střídá se kapitán
Svatba v rybníce
Já ho vypátrám sám
Hra na kluka
Tajemná píšťala
O lékaři Pingovi a jeho svízelné cestě

Zdroj: https://www.libri.cz/ a file:///C:/Documents%20and%20Settings/mik/My%20Documents/My%20WEB/citarny/www.citarny.cz/index.html.

Inspirující myšlenky...

Jsme tady mezi spoustou lidí. Uprostřed tolika lidí se mě po nějaké době vždycky zmocní panika. Mám pocit, že by mě mohli duševně umačkat. Kdybych tu zůstal, asi bych se dal do křiku.... Někdy člověk přečte celou knihu a nenajde jedinou větu, kterou by si zapamatoval a mohl citovat. A co s takovou knihou, řekněte?...Naštěstí u mne lidé nezůstavují mnoho stop. Snadno na mne udělají dojem, jako loď brázdu na vodě. Ale voda se zase zavře.
Aldous Huxley, Kontrapunkt