simkova150.jpg  Božena Šimková (*3. 2. 1935, Studenec)

pochází z Podkrkonoší. Po maturitě na novopackém gymnáziu vystudovala filozofickou fakultu UK. Pak pracovala jako redaktorka, divadelní dramaturgyně, spolupracovala s vysíláním pro děti v rozhlase i televizi. Na svém kontě má čtyřicet televizních inscenací, několik rozhlasových her a necelou desítku her divadelních.

Božena Šimková je však známa především jako autorka pohádek. V letech 1974 až 1986 vznikl na základě jejího scénáře na námět Marie Kubátové slavný večerníček Krkonošská pohádka.

Nejraději píšu pohádky, které v současném chaotickém světě plném krutosti a násilí dávají dětem ony věčné hodnoty, bez nichž by lidstvo dávno zahynulo. Jsem přesvědčena, že dětství je ta nejúrodnější půda pro semínka úcty a lásky k člověku, k rodičům, domovu, vlasti, k rodné řeči, pro toleranci a umění rozlišovat mezi dobrem a zlem.

Bibliografie:
Zpropadení kluci, Dilia 1964
Sedm krkavců, Dilia 1965
Kocour v botách, Dilia 1969
Zlatá panna, Dilia 1980
O vodě, lásce a štěstí, Dilia 1981
O zakletém hadu, Dilia 1986
Třetí sudička, Dilia 1986
O mrtvých jen dobře, Kletzler Publisher 1992
Krkonošská pohádka, King-Práh 1992
Ježeček a kamarádi, Litera 1992
Anče a Kuba mají Kubíčka, King-Práh 1993
Chytrému napověz, Práh 1995
Pohádky bratří měsíců, Alpress 1999
Barevný rok, Knižní klub 2001
Svatba bez příbuzenstva, Motto 2003
Pohádky z obrazovky, Motto 2006




Myšlenky z knih

Jsou lidé, kteří jsou vězni svého postavení. Neexistují kladní nebo záporní. Je jen špatně udělaná společnost, která ve výsledku upřednostňuje darebáky. Myslím, že dnes je velmi těžké najít hodně bohaté lidi, kteří by nebyli podvodníky. Odsouzení části obyvatelstva musí předcházet reforma společnosti. Jsem fascinován tím, že žijeme v době, kdy jsme přítomni krachu komunismu a kapitalismu současně. Kapitalismus vypadá zdravě, není to ale pravda. Vede ke katastrofě. Komunismus také směřoval ke katastrofě, i když jiné. Je tedy nevyhnutelné a naléhavé, abychom si našli jinou formu společnosti. Jakou, to nevím. Nejsem věštec, ale cítím to. Myslím, že důvod, proč veřejnost odpovídá na naše výzvy s tak velkým zápalem je to, co lidé zmateně cítí: že mají dost této společenské formy s jejími politickýmistranami, které se mezi sebou perou, ale všechny dělají totéž a všechny lžou. Lidé toho nutně musí mít dost.
Jacques-Yves Cousteau /1910 – 1997)