janouch150

Jaroslav Janouch
(*22. 10. 1903, Světlá nad Sázavou - †7. 9. 1970, Praha)

- spisovatel, překladatel

Autor knih pro děti a mládež, šéfredaktor časopisu pro starší děti Radostné mládí (1946-1948), řídící redaktor edičních řad Raná setba (1939-1942) a Dětské knihy Vyšehradu (1939-1945). Významný překladatel z polštiny, propagátorem česko-polských kulturních styků a popularizátor polské literatury u nás.

Prózy pro děti publikoval od roku 1932 v četných časopisech a o dětské literatuře psal i recenze a články. Ve vlastní tvorbě se soustředit především na romány a povídky historické, dobrodružné a exotické, určené větším dětem.

Z jeho děl věnovaných dětem a mládeži je možné připomenout alespoň román ze švédských válek a o dobývání Brna Švédy Pro čest a slávu, rytířskou romanci a španělském národním hrdinovi Cidovi U Toledské brány nebo dobrodružné prózy Plachty nad oceánem a Ztroskotání lodi Pacific.

Bibliografie:

Pohádka za pohádkou (Vyšehrad, 1941)
Zpěv z pralesa (Velehrad, 1943)
Rozmarné pohádky (Křišťálové zrcadlo) (Vyšehrad, 1944)
Rytíř v žíněném rouchu (Brněnská tiskárna, 1946)
Zajatci džungle (Brněnská tiskárna, 1947)
Ztroskotání lodi Pacifik (B. Stýblo, 1948)
Ve stínu jabloně (SNDK, 1957)
Pro čest a slávu (Blok, 1970, 2002)
Plachty nad oceánem (Blok, 1978)
U Toledské brány (Trinitas, 1999)
Kouzelný bubínek (Blok, 2007)
Čarovné housličky (Ladislav Janouch, 2011)
Kamenné stádo (Ladislav Janouch, 2013)

Inspirující myšlenky...

V 19. Století, kdy maloměšťáci začali imitovat noblesu, snažili se mluvit vzdělaně. Ovšem nemajíce vzdělání. A snažili se chovat vychovaně, nemajíce vychování. Imitovali. Proto byli tak přepjatí. Považovali za vulgárnost ledacos, co se ani v nejvyšších kruzích za vulgární nepovažovalo. To se zachovává u mnoha lidí dodnes... Druhý extrém ovšem je, že zase mnoho lidí mluví hrubě a vulgárně a sprostě, aby jaksi zdůraznili svou lidovost. Vykládají si mylně lidovost, jako si tamti vykládali mylně dobré mravy... Ano, souhlasím, kultura naší řeči hodně upadla. Obludná zdeúřední slova, která si vymýšlejí docela zbyteční lidé bez jazykového citu, zamořila noviny, úřední spisy i korespondenci, ba i ústní projevy.
Jan Werich