Image

Jiří Krupička
(*5. 5. 1913, Praha - †24. 4. 2014, Edmonton)

český geolog, esejista a exulant, emeritní profesor University of Alberta v Edmontonu

Jiří Krupička vystudoval moderní jazyky na Filosofické fakultě UK (1932-1937) a poté geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V roce 1947 získal doktorát přírodních věd. V roce 1950 byl zatčen a odsouzen na šestnáct let do vězení za pokus odeslat do zahraničí rukopis své knihy Člověk a lidstvo (propuštěn v roce 1960). Během pražského jara spoluzakládal K-231, po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 emigroval nejprve do Nizozemska a poté do Kanady. Do roku 1988 geologii na University of Alberta v Edmontonu.
V lednu 2001 mu byla udělena cena PEN klubu za celoživotní dílo.

Bibliografie - úvahy a eseje
Dopis z Ruska. – Cramerius Helvetia, 1986
Renesance rozumu. – Český spisovatel, Praha, 1994
Flagelantská civilizace.  – Hynek, Praha, 1999
Zkouška dospělosti. – Paseka, Praha – Litomyšl, 2000
Stará pevnost. – Paseka, Praha – Litomyšl, 2001.
Rozmanitosti života. – Paseka, Praha – Litomyšl, 2002
Kosmický mozek

Z úvah Jiřího Krupičky - argumentace pro Renesanci rozumu

a) Běh kosmu, včetně života na Zemi, je založen na pravděpodobnosti, nikoli na konečné, definitivní Pravdě. Proto není jen stálým opakováním, ale i vznikem nového.

b) Svět je poznatelný; v míře, dostatečné pro zachování života lidské společnosti, i v kritických situacích.

c) Poznání nikdy nekončí. Jeho motorem je kolektivní rozum generací. zastaví je teprve smrt lidstva.

d) Rozum dává poznání řád. Bez rozumu je život jen okamžitá přítomnost, která si není vědoma ani minulosti, ani budoucnosti.

e) Logika je pouze jednou ze schopností rozumu, i když nesmírně důležitou. Ponechána sama sobě dochází k absurditám.

f) Sídlo rozumu je v mozku. Bez tohoto úžasného klubka neuronů, dítěte čtyř miliard let hry pravděpodobnosti, není myšlení na této Zemi.

g) Móda moderní doby utápí rozum ve skepsi a v psychologizaci lidského života.

h) Jedinec dostal od společnosti, minulé i současné, nesrovnatelně víc, než jí vrací. Každý, i největší génius, je velkým dlužníkem nespočetných generací před ním za otevřenou pokladnici lidského poznání; současné společnosti dluží za polidštění z nahého novorozeněte.

i) Zájem společnosti má přednost před zájmem jednotlivce. Rozum je rozhodčím.

j) Myšlenka zůstává mrtvá, není-li sdělena druhým. Nesrozumitelné vyjádření myšlenku zabíjí.

 

Inspirující myšlenky...

Tady se dostáváme k jádru věci. Spousta lidí se domnívá, že stačí něco si přát, aby se to splnilo. Myslí si to například každý, kdo si kupuje nějaký los. A je to samozřejmě náramně lákavá představa. Má ovšem jeden háček… Pravda je totiž taková: když něco chcete, můžete to získat, ale jen když přijmete i všechno ostatní, co k tomu patří, včetně dřiny a únavy, a musíte počítat i s tím, že se to nepodaří.
Philip Pullman, Hodinový strojek