kocourek.jpg Vítězslav Kocourek (*3. 8. 1920, Praha - †30. 12. 1995, Praha)

Studoval na gymnasiu v Praze (1931 až 39), jeho studia češtiny a filosofie na Karlově universitě však přerušila válka (absolvoval 1950). Za okupace zkusil několik povoláni: sportovního redaktora, úředníka, laboranta. První tři léta po válce pracoval v redakcích novin, pak v dramaturgii Čs. státního filmu (1948 až 1952), v redakci nakladatelství Čs. spisovatel (1952-59), kde byl poslední tři léta šéfredaktorem. Od r. 1959 je šéfredaktorem Divadelního a literárního jednatelství.

Kocourkova publikační činnost (verše, prózy, fejetony) se datuje od gymnasijních let (Studentský časopis, Mladá kultura i pod pseud. Cattler, Psohlavec, později Lidové noviny). Po válce tiskl povídky, úvahy, kritické stati, epigramy v Tvorbě, Dikobrazu, Kytici, Novém životě, Květnu, Literárních novinách, Kultuře aj., psal doslovy, autorsky se účastnil na revuích Divadla satiry (Cirkus plechový; Zvláštní vydání; Ferda, sirky, zeměkoule).
Uspořádal antologii z čes. povídek Země kytice (1955). V epigramech, jimiž debutoval a jež tvoří jednu ze složek jeho tvorby, převyšuje Kocourek průměr dobové satiry jen kulturou slova. V povídkách psycholo-ické ražby hledal za sportovní látkou (Sportovní povídky) mravní problémy mládí své generace. Podstatnou složkou K. spisovatelského zájmu je literatura pro mládež a v ní klasické dobrodružné látky, jež překládal, převyprávěl, dramatizoval a dotvářel.

Bibliografie
Za pohádkou kolem světa (1957)
Se zvířátky kolem světa (pohádky 1958)
Vzpoura na lodi Bounty (R 1960)
Sportovní povídky (1961)
Vesmír, hvězdy, země a my děti (1964)

Převyprávěné knížky:
Assolantova Hrdinného kapitána Korkorána (1955)
Cooperova Posledního Mohykána (1957)
Mayovy romány Syn lovce medvědů (1958)
Duch Llana Estacada (1959, pseud. Jiří Bernard).
Poklad na ostrově (podle Stevensona. 1962)

Zdroj: Slovník českých spisovatelů, ČS 1964


Inspirující myšlenky...

Jakmile vyvstane otázka času na čtení, znamená to, že není chuť. Neboť podíváme-li se na to blíž, čas číst nemá vůbec nikdo. Ani malí, ani mládež, ani velcí. Život je neustálou překážkou čtení. Čtení nesouvisí s organizováním společenského času, čtení je stejně jako láska způsobem bytí. Otázkou není zda mám či nemám čas číst (čas, který mi ostatně nikdo nedá), nýbrž zda si dopřeju nebo odepřu potěšení být čtenářem.
Daniel Pennac, Jako román