kolar_josef Josef Kolář (*21. 4. 1905, Louny - †12. 3. 1983, Praha)

spisovatel, publicista, autor rozhlasových pásem

Obecnou školu a reálku navštěvoval K. v Lounech (mat. 1924), přírodovědeckou fakultu UK v Praze (doktorát 1930). Poté byl botanickým oddělením Nár. muzea vyslán na několikaměsíční cestu do Jugoslávie. Po dvouleté vojenské prezenční službě v tomto studijním pobytu pokračoval. 1932 se oženil, jeho žena Božena K. (nar. 1907) byla později spoluautorkou některých jeho rozhlasových pořadů. Krátce učil v Horní Bečvě u Rožnova p. Radhoštěm, od září 1932 ve Frýdku. Zde začal spolupracovat s Čs. rozhlasem, především jako externí referent pro školní a mládežnické vysílání v Ostravě. 1936 - 37 byl profesorem v Těšíně, od 1937 v Ostravě, kde zároveň řídil v ostravském rozhlase vysílání pro mládež.

V září 1945 se stal redaktorem oddělení pro děti a mládež v Praze. 1948 řídil přímé vysílání z výstavy k 25. výročí založení rozhlasu MEVRO, potom se stal vedoucím vzdělávacího odboru rozhlasu. 1951 - 52 znovu působil jako středoškolský profesor, od 1952 vedl Hlavní redakci vysílání pro děti a mládež, 1959 byl jmenován programovým náměstkem ústř. ředitele, 1962 uměleckým šéfem Čs. rozhlasu.

S rozhlasem spolupracoval i po svém odchodu do penze 1965. - V první polovině 60. let přednášel o rozhlasové problematice na Vysoké škole stranické a na novinářské fakultě v Praze. Spolupracoval i s Čs. televizí a Čs. státním filmem. Podle jeho knihy Z deníku kocoura Modroočka natočila H. Týrlová pětidílný loutkový film pro děti (1974 - 75)."
( Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. díl 2, sv. 2. K-L. 1. vyd. Praha : Academia, 1993. str. 782.)

Beletrie pro děti:

Bzunďa a Brunďa (1946)
Podivuhodná setkání (1955)
Nová podivuhodná setkání (1956)
Deník kocoura Modroočka (1963)

Inspirující myšlenky...

Já knihy nepíšu, ale prožívám. Jsem v každém okamžiku se svým hrdinou a neustále se ptám, co by udělal on a co jeho okolí, a to se pak snažím skloubit do jednoho dějového celku. Ale pokud povaha lidí předem vymyšlenému ději neodpovídá, raději změním děj, protože nechci znásilňovat své hrdiny. Když jsem psal svou první detektivku, předem jsem si vymyslel, jak bude děj vypadat a kdo je vrahem. Jakmile jsem ale začal psát, postavy se začaly bouřit, a tak jsem to nechal na nich. Nakonec byl jako vrah odhalen někdo jiný, než jsem původně plánoval. A tohle řešení je mnohem lepší.
Vlastimil Vondruška, spisovatel a historik