kral150.jpg

Petr Král (*4. 9. 1941, Praha)

básník, dramaturg, překladatel a literární teoretik

Vystudoval na FAMU dramaturgii, v roce 1968 emigroval do Francie, krátce pobýval i v Kanadě, od roku 2006 žije trvale v Praze.

Bibliografie:

Karel Teige a film, 1966
Surrealistické východisko 1938-1968, (se Stanislavem Dvorským a Vratislavem Effenbergrem), 1969
Le surréalisme en Tchécoslovaquie, 1983
Prázdno světa (Mnichov), 1986
Les Burlesques ou Parade des somnambules, 1986
Prague, 1987
Témoin des crépuscules, 1989
Éra živých a jiné texty (Mnichov), 1989
La poésie tchêque moderne , 1990
P.S. čili Cesty do ráje (Toronto), 1990
Sentiment d’antichambre dans une café d’Aix et autres poèmes , 1991
Právo na šedivou , 1991
Pocit předsálí v aixské kavárně, 1991
Med zatáček čili Dovětek k dějinám, 1992
Voskovec a Werich čili Hvězdy klobouky, 1993
Tyršovské přeháňky, 1994   
Fotografie v surrealismu, 1994
Arsenal, 1994
Quoi ? Quelque chose, 1995
Le dixième, 1995
Soukromý život, 1996
La vie privée, 1997
Staronový kontinent, 1997
Chiméry a exil, 1998
Groteska, čili, Morálka šlehačkového dortu, 1998
Le poids et le frisson, ou moule tremblé, 1999
Pro anděla, 2000
Praha, 2000
Základní pojmy, 2002
Masiv a trhliny,2004
Bar Příroda, čili, Budoucnost 5 km, 2004
Přesuny, 2005
Notions de base, 2005
Arco a jiné prózy, 2005
Svědek stmívání, 2006
Petr Král: Úniky a návraty, 2006
Hm, čili, Míra omylu, 2006
Enquête sur des lieux, 2007
Den, 2009
Zaprášené jeviště, 2010

 

 

Inspirující myšlenky...

Historický román není odborná příručka, ale na druhou stranu není možné současného hrdinu převléknout z džínů do brnění a myslet si, že tak se historický román píše. Lidé dříve jinak mysleli, měli jiné hodnoty, zkušenosti, existovala jiná struktura společnosti, a to vše se musí v příběhu odrazit. Proto se vždycky snažím o co nejdokonalejší kulisu, aby se čtenář prostřednictvím příběhu opravdu přenesl do středověku. Formální stránce psaní přikládám nesmírně veliký význam. Co se týká hrdinů, všechny příběhy spojuje postava vzdělaného a čestného rytíře Oldřicha z Chlumu, královského prokurátora a správce hradu Bezděz. Tahle postava je samozřejmě vymyšlená, neboť z poloviny 13. století, kdy se příběhy odehrávají, máme dochováno jen minimum pramenů, v nichž by se objevovala jména královských úředníků. Skutečné soudní protokoly se objevují až o dvě stovky let později. I když je samozřejmě jméno mého literárního hrdiny fiktivní, snažím se, aby vystupoval tak, jak by člověk v jeho postavení opravdu ve středověku jednal. Ale znovu opakuji, jde o román, nikoli o historickou studii. Pokud autor vytvoří literárního hrdinu a čtenáři ho přijmou, pak automaticky má vůči svým čtenářům určitou odpovědnost. Stejně jako je nemyslitelné, aby Vinetou lhal, tak ani můj Oldřich z Chlumu nemůže ustoupit zlu, nemůže utéct z boje a nemůže být nevěrný své manželce Ludmile. Historickou detektivku považuji tak trochu za pohádku pro dospělé. Základní atributy jsou totiž stejné. Dobro bojuje se zlem a nakonec zvítězí. V tom vidím velikou přednost beletrie, protože skutečná historie je někdy krutá a často i smutná, ale spisovatelé by měli dávat lidem radost a víru.
Vlastimil Vondruška, spisovatel a historik