krejci

Jan Krejčí (*28. 8. 1951, Praha - †1. 12. 2010, Praha)

Od konce srpna 1951 až do své náhlé smrti milovník knih, českého jazyka a ilustrátorského umění, píšící poezii pro děti i dospělé.

Dlouhodobě spolupracoval s dětskými časopisy SLUNÍČKO a MATEŘÍDOUŠKA, dalšími periodiky a novinami. Jeho básničky se také objevují v souborných knížkách a čítankách pro začínající čtenáře z druhých a třetích ročníků základních škol.

V roce 2002 ve spolupráci s ilustrátorem Gabrielem Filcíkem vydal knížku dětské poezie To jsem blázen (Zlatá stuha 2002). Účastní se různých projektů pro děti, píše texty k omalovánkám, vystřihovánkám a jiným drobným tiskovinám.

V roce 2005 přebásnil překlady staroegyptské milostné poezie do knihy Renaty Landgráfové z Českého egyptologického ústavu Karlovy Univerzity, která vyšla pod názvem Písně zlaté bohyně.


Bibliografie:

To jsem blázen, 2002
Písně zlaté bohyně, 2008

Ema má Emu, Hry se slovy, 2011

Inspirující myšlenky...

Ano, takový byl můj úděl už od dětství! Hluboce jsem vnímal dobro a zlo. Nikdo mě nelaskal, všichni mě uráželi. Zrodila se ve mně pomstychtivost. Byl jsem smutný, ostatní děti byly veselé a žvatlavé. Cítil jsem se nad ně povýšen, ale všichni mě ponižovali. Začal jsem závidět. Rád bych byl miloval celý svět, ale nikdo mě nepochopil – naučil jsem se nenávidět. Mé bezbarvé mládí uplynulo v zápolení s vlastním nitrem i se světem. Své nejlepší city jsem ze strachu před výsměchem pochoval v hlubinách srdce a tam odumřely. Když jsem dobře poznal svět a páky společnosti, stal jsem se mistrem ve vědě života, ale viděl jsem, jak jsou jiní šťastní bez umění a využívají zadarmo těch výhod, o které já jsem tak úporně bojoval. A tu se v mých prsou zrodilo zoufalství. Stal jsem se mravním mrzákem. Jestli se vám zdá moje zpověď směšná – prosím, smějte se. Ujišťuji vás, že mě to ani dost málo nebude mrzet.
Lermontov, Hrdina naší doby