krejci

Jan Krejčí (*28. 8. 1951, Praha - †1. 12. 2010, Praha)

Od konce srpna 1951 až do své náhlé smrti milovník knih, českého jazyka a ilustrátorského umění, píšící poezii pro děti i dospělé.

Dlouhodobě spolupracoval s dětskými časopisy SLUNÍČKO a MATEŘÍDOUŠKA, dalšími periodiky a novinami. Jeho básničky se také objevují v souborných knížkách a čítankách pro začínající čtenáře z druhých a třetích ročníků základních škol.

V roce 2002 ve spolupráci s ilustrátorem Gabrielem Filcíkem vydal knížku dětské poezie To jsem blázen (Zlatá stuha 2002). Účastní se různých projektů pro děti, píše texty k omalovánkám, vystřihovánkám a jiným drobným tiskovinám.

V roce 2005 přebásnil překlady staroegyptské milostné poezie do knihy Renaty Landgráfové z Českého egyptologického ústavu Karlovy Univerzity, která vyšla pod názvem Písně zlaté bohyně.


Bibliografie:

To jsem blázen, 2002
Písně zlaté bohyně, 2008

Ema má Emu, Hry se slovy, 2011

Inspirující myšlenky...

Zkoumáme minulé věky a útrpně usmíváme, ba posmíváme se božské té naivnosti, nemotornosti a neurvalosti svých praotců, aniž by nám napadlo, že věkové pozdější budou se rovněž tak posmívati nám... Jaká je příčina, že nevznikají v mozcích našeho věku podobné myšlenky jako v mozku Homerovu, Sofoklovu, Aeschylovu, Euripidovu, Aristofanovu, Shakespearovu, Cervantesovu, Danteovu, Miltonovu, Petrarcovu, Tassonovu, Calderonovu, Moliérovu, Voltairovu, Rousseauovu a jiných? Jeť snadněji cizím mozkem mysliti, cizí myšlenkou se honositi a oblažiti sebe i jiné, než vlastní myšlenku z mozku svého vykřesati. A přece žijeme ve věku – pokroku! V čemž se ale jeví tento pokrok?
Jakub Arbes (1840 – 1914), Mozek Newtonův