kriebel150.jpg

Zdeněk Kriebel  (*29. 4. 1911, Brno - †28. 12. 1989, Brno)

básník

vystudoval práva v Brně, od roku 1956 se však stává redaktorem SNDK, v roce 1961 se vrací do Brna, kde spolupracuje s rozhlasem. Byl vášnivým modelářem a sběratelem mašinek. Jeho žena M. Podvalová patřila mezi přední české herečky.

Bibliografie:

Hořící keř, 1931
Jak učíme na škole obecné v duchu nových učebných osnov , 1937
Proutěná píšťala, 1938
200 Chrysantém, 1938
S erbem lipového listu, 1940
Alarm, 1947
Píšťalička, 1955
Kniha milosti, 1956
Symfonie o Dyji, 1958
Ptám se, ptám se, pampeliško, 1959
Na slunečné straně, 1961
Koulej se, sluníčko, kutálej, 1961
Za oknem laterna magika, 1963
Co dělá v parku sluníčko, 1964
Stradivárky z neńu, 1964
Duhová brána, 1977
Svět je krásně strakatý, 1985
Jak lomikámen v dešti, 1987
Jak se zobe chytré zrní, 1989

A vyníkající překlady Kristy Bendové např. Trnky brnky na ty hrnky

Inspirující myšlenky...

Podle starých pramenů severské mytologie je strom Yggdrasil osou světa, stromem života a osudu. Spojuje nebe, zemi i podzemní svět. Je jediným stromem v ráji, seděl pod ním Adam. On sám sebe nevnímal, aniž se od okolí rozeznával. Seděl v dokonalé harmonii pod Yggdrasilem. Ráj nebyl veliký. Snad jako naše zahrada? Byl však dokonalý. Vzkvétaly v něm všechny tvary jen jedenkrát a proto byly dokonalé. Vše bylo nehybné. Ráj nevznikl, prostě byl tu. Každá věc byla tím, čím se jevila. Pod Yggdrasilem seděl Adam. Vše tu bylo jen pro něj. V okamžiku, kdy jím to proniklo jako blesk, učinil posunek. Uchopil větev, ať se zlomí – a vědět.
Bohumila Grögerová, Můj labyrint