kriebel150.jpg

Zdeněk Kriebel  (*29. 4. 1911, Brno - †28. 12. 1989, Brno)

básník

vystudoval práva v Brně, od roku 1956 se však stává redaktorem SNDK, v roce 1961 se vrací do Brna, kde spolupracuje s rozhlasem. Byl vášnivým modelářem a sběratelem mašinek. Jeho žena M. Podvalová patřila mezi přední české herečky.

Bibliografie:

Hořící keř, 1931
Jak učíme na škole obecné v duchu nových učebných osnov , 1937
Proutěná píšťala, 1938
200 Chrysantém, 1938
S erbem lipového listu, 1940
Alarm, 1947
Píšťalička, 1955
Kniha milosti, 1956
Symfonie o Dyji, 1958
Ptám se, ptám se, pampeliško, 1959
Na slunečné straně, 1961
Koulej se, sluníčko, kutálej, 1961
Za oknem laterna magika, 1963
Co dělá v parku sluníčko, 1964
Stradivárky z neńu, 1964
Duhová brána, 1977
Svět je krásně strakatý, 1985
Jak lomikámen v dešti, 1987
Jak se zobe chytré zrní, 1989

A vyníkající překlady Kristy Bendové např. Trnky brnky na ty hrnky

Inspirující myšlenky...

Vždycky se najde někde balvan nebo břeh nebo pařez, který se nebojí brzdit povodeň kalné hlouposti. Zbabělci jsou nepochybně nebezpečný živel, ale co teprve odvážní blbci? Mnohdy jsem seděl u stolu pokrytého ubrusem, na kterém včerejší a předvčerejší omáčky nakreslily mapy neznámých světů, a přemýšlel, proč je tolik vedoucích a tak málo vědoucích? Problém je totiž v tom, že kdo myslí jen na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a pak zahyne... Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.
Jan Werich (1905 – 1980)