kriebel150.jpg

Zdeněk Kriebel  (*29. 4. 1911, Brno - †28. 12. 1989, Brno)

básník

vystudoval práva v Brně, od roku 1956 se však stává redaktorem SNDK, v roce 1961 se vrací do Brna, kde spolupracuje s rozhlasem. Byl vášnivým modelářem a sběratelem mašinek. Jeho žena M. Podvalová patřila mezi přední české herečky.

Bibliografie:

Hořící keř, 1931
Jak učíme na škole obecné v duchu nových učebných osnov , 1937
Proutěná píšťala, 1938
200 Chrysantém, 1938
S erbem lipového listu, 1940
Alarm, 1947
Píšťalička, 1955
Kniha milosti, 1956
Symfonie o Dyji, 1958
Ptám se, ptám se, pampeliško, 1959
Na slunečné straně, 1961
Koulej se, sluníčko, kutálej, 1961
Za oknem laterna magika, 1963
Co dělá v parku sluníčko, 1964
Stradivárky z neńu, 1964
Duhová brána, 1977
Svět je krásně strakatý, 1985
Jak lomikámen v dešti, 1987
Jak se zobe chytré zrní, 1989

A vyníkající překlady Kristy Bendové např. Trnky brnky na ty hrnky

Inspirující myšlenky...

Ti, kdož chtějí mít jen co největší počet přívrženců a potřebují tudíž mnoho lidí, podobají se bláznovi, který má velkou nádobu a v ní málo vína. A tak ji naplní až po okraj vodou, aby měl vína více. Ale tím nezíská víc vína, nýbrž si jen zkazí to dobré, které v nádobě měl. Nikdy nebudete moci tvrdit, že ti, kteří byli k nějakému vyznání donuceni, je také ze srdce vyznávají. Kdyby jim byla ponechána svoboda, řekli by: Věřím ze srdce, že jste nespravedliví tyrani a že je bezcenné to, k čemu jste mě donutili. Špatné víno se nestane lepším, když lidi přimějeme, aby je pili.
Stefan Zweig: Castelliův zápas s Kalvínem