kudej

Zdeněk Matěj Kuděj (*24. 11. 1881, Hořice v Podkrkonoší – †8. 8. 1955, Litomyšl)

spisovatel

Vlastním jménem Zdeněk Marian Kuděj. Jeho tulácký život byl předznamenán stálým stěhováním v dětství: otec byl totiž inženýrem budujícím rakouské železnice.
V sedmé třídě přestal ZMK navštěvovat gymnázium. Praktikoval v lékárně a když měl rukovat, úspěšně ze sebe udělal blázna.

Roku 1903 se začal toulat po Německu a v kartách vyhrál lodní lístek do Ameriky, kde strávil šest let. V Chicagu se stýkal s krajany a krátce působil i jako novinář v jejich tisku. Jinak však v USA pracoval jako pomocný dělník a natěrač, čistil střeva na jatkách, byl zaměstnán v čistírně, myl nádobí a uchytil se jako laborant v továrně na léčiva v Clevelandu. Potom stavěl železnici přes stát Alabama a roku 1905 se ve „Frisku“ podílel na záchranných pracích po známém zemětřesení.

Velké části Spojených států a Kanady prošel Kuděj jako tramp. Byl také kovbojem, zlatokopem (Montana) a plavčíkem při jižním pobřeží. V Kanadě spoluzaložil farmu, ale občas i strádal. Také v Omaze pracoval na jatkách. V Ohiu se ho potom ujala Armáda spásy a on se jako dělník nechal najmout na loď s dobytkem a roku 1909 se vrátil do Čech, na Žižkov, kde začal dělal zednického přidavače.

Znal se např. s Haškem, Ladou, Langerem, Longenem, J. Panuškou, Frantou Sauerem či Bobem Hurikánem, Jeho druhá cesta do Ruska (1912) zcela zkrachovala, protože ho hned v Kyjevě na sedm měsíců zavřeli. Přesto o tom pak dokázal napsat knížku Hostem u báťušky cara (1914).
Legendární výlety s Haškem po středních Čechách podnikal Kuděj v letech 1913-1914. Pak začala válka a Kuděj měl narukovat. Tu ho však potkal záchvat revmatismu a ten mu vydržel tři roky. Roku 1917 se přece jenom stal aspoň vojenským písařem, mj. ve Vídni. Potom ale úspěšně předstíral záchvat epilepsie a byl superarbitrován. Brzy nato válka skončila a Kuděj se stal tajemníkem Klubu českých turistů (první stálé zaměstnání jeho života) a paradoxně také redaktorem Armádního bulletinu. Vydržel to několik měsíců. Pak překládal a psal a pár let prožil až na Podkarpatské Rusi, tehdejší součásti Československa. Nejčastěji však pobýval v Posázaví a na Lipnici (Hašek zde zemřel 3. 1. 1923). Okupaci prožil v Ledči nad Sázavou a roku 1952 se usadil v Litomyšli.

Knihy:

Bídné dny a jiné povídky (1913, = o Americe)
Majitel zlatých dolů a jiné povídky (1914)
Mordovna (1914, povídky)
Podivný Robinson (1915, próza pro mládež)
Na frontě a doma (1916, povídky)
Ku-Klux-Klan (1916, próza)
Humoresky (1916)
Dobrodružství Jendy Smolíka v Americe (1917)
Hlavolam a jiné humoresky (1917)
O Fyláskovi (1919, povídky)
Psí historie (1919, sbírka próz pro mládež)
Tisíc nesmrtelných (1920)
Rvavý Holybee a jiné povídky (1921)
Král tuláků (1923, dvoudílný román)
Ve dvou se to lépe táhne 1 (1923)
Ve dvou se to lépe táhne 2 (1924)
Strejcové a tetky (1924, román)
Tarzanova babička (1926)
Ve dvou se to lépe táhne, ve třech hůře (1927)
Plojhar 20. století (1929, povídky)
Když táhne silná čtyřka 1 (1930)
Když táhne silná čtyřka 2 (1930)
Horalská republika (1932, sociální román z Podkarpatské Rusi o vzpouře proti Maďarům a pokusu o „huculskou republiku“ v letech 1918-1919)

Z překladů, které lze často spíše označit jako volné parafráze!:
Devět dílů Tarzana (1920-1926), Stevenson: Dobrodružství Davida Balfoura (1922, = romány Únos a Katriona), Arnold Bennet: Lordův přízrak (1922), John Buchan: Plášť prorokův (1923, = Zelený plášť), Dumas syn: Lady Hamiltonová (1924), Vybrané spisy Waltera Scotta (1925, = Wawerley, Hrabě pařížský, Ivanhoe, Quentin Durward, Železná pěst), Dickens: Oliver Twist (1923), Dickens: Klub Pickwicků (1926).

Inspirující myšlenky...

Když roku 1937 vydávali konzervativní katolíci Klíč k dobré literatuře aneb Seznam knih, knížek a knížeček výborně, dobře neb snažně udělaných téměř obecně žádoucích, užitečných a přístupných myslím čtenářů zdravých, jadrných a nepříliš odborných jako vzor pro lidi katolické, křesťanské a opravdové, z celého Čapkova díla byl zařazen, tedy samozvanými cenzory nebyl zakázán, pouze Zahradníkův rok s mírně pohrdlivou poznámkou, že „před touto knihou Karla Čapka není třeba varovat; patlání se zahrádkou je roztomilá věc“.
Richterová, Sylvie: Eseje o české literatuře