Image

František Langer
(*3. 3. 1888, Praha – †2. 8. 1965, Praha)

- český spisovatel, dramatik a vojenský lékař

Český dramatik, prozaik, esejista, literární a výtvarný kritik a publicista, libretista, povoláním lékař. Představitel snah čapkovské generace o oslovení obyčejného člověka, autor divadelních her, fejetonů, vzpomínkových próz, knih pro děti a mládež i studií o malířích.

Narodil se v Královských Vinohradech (nyní Praha) v židovské rodině. Po maturitě na gymnáziu (1906) vystudoval lékařskou fakultu (1914). V roce 1914 byl odvelen do Bukoviny, se zraněním se dostal do Vídně. Roku 1916 se dal zajmout na ruské frontě, po roce vstoupil do československých legií, kde se stal šéflékařem 1. pluku československých legií v Rusku. V únoru 1920 se přes Japonsko a Čínu vrátil do Prahy. Po návratu pracoval jako vojenský lékař, přičemž pravidelně přispíval do Lidových novin. V letech 1935–1938 působil jako dramaturg Městského divadla na Vinohradech. V roce 1939 emigroval, přes Polsko do Francie, kde byl šéfem zdravotnictví československé armády, po porážce Francie tuto funkci vykonával v Anglii. V roce 1945 se vrátil do Československa a žil v ústraní.

Období do února 1948 bylo pro něj významné jak z hlediska tvorby, tak i proto, že v roce 1947 mu byl udělen titul Národního umělce jako tvůrci psychologických her, lidových komedií a knih pro děti. Po únoru 1948 přestal být aktivní, jeho knihy nebyly zakázány, ale vycházely výjimečně.

Se svojí druhou manželkou Annou Ludmilou Langerovou (*duben1902 – †prosinec1999) se oženil v roce 1946. Když František Langer zemřel, rozhodla se, že nedovolí, aby jeho jméno upadlo v zapomnění. Zařídila nová vydání Langerových děl. V březnu 1994 zřídila nadaci a vložila do ní hotovost, umožňující udělovat každoročně z úroků Cenu Františka Langera, která je určena uměleckým, publicistickým i odborným počinům tematicky spjatým s hlavním městem. Jeho syn Jan Vladimír Langer působil od roku 1968 v československém vysílání BBC v Londýně.
František Langer je bratr židovského spisovatele Jiřího Langera (1894-1943), autora Devíti bran.
František Langer zemřel 2. srpna 1965 v Praze a je pohřben na Vyšehradě.

Dílo
František Langer patří spolu s Rudolfem Medkem, nositelem britského vyznamenání D. S. O. (Distinguished Service Order) a nositelem francouzského řádu Čestné legie, který tato vyznamenání po mnichovské dohodě vrátil, k hlavním představitelům legionářské literatury.

Za svůj život vytvořil František Langer více než padesát děl a knihu vzpomínek "Byli a bylo".
Zpočátku psal novoklasicistně stylizované prózy, po první světové válce se zaměřil na otázky zločinu a trestu. Oslavoval nepatetické lidské hrdinství a solidaritu.

Bibliografie
Zlatá Venuše, 1910
Větrný mlynář a jeho dcera, 1911
Svatý Václav, 1912
Noc, 1914
Evelynin únos, 1915
Milióny, 1916
Za cizí město, 1919
Pět povídek z vojny, 1920
Vítězové: Vzdání 28. pluku, 1920
Železný vlk, 1920
Snílci a vrahové, 1921
Velbloud uchem jehly, 1923
Periférie: Drama o patnácti obrazech, 1925
Předměstské povídky, 1926
Grandhotel Nevada, 1927
Kratší a delší, 1927
Legionářské povídky, 1928/36 (2 díly)
Zázrak v rodině, 1929 (2 díly)
Obrácení Ferdyše Pištory, 1929
Pan Pickwick, 1930
Mrtví chodí mezi námi, 1930
Andělé mezi námi, 1931
Zlá princezna a hodný drak, 1932
O čem král doma nevěděl, 1932
Knihy Františka Langera, 1934-37 (4 díly)
Manželství s r. o., 1934
Jízdní hlídka, 1935
Ze slavných dob, 1936
Dvaasedmdesátka, 1937
Dopis československým studentům, 1943
Řeč nad kolébkou, 1943
BBC Londýn, 1947
Jiskra v popelu aneb Pocta Shakespearovi, 1948
Uhlíř, straka a smrt, 1948
Pražské legendy, 1956
Tři hry o spravedlnosti, 1957
Tři veselé hry, 1959
Voják v městě lhářů, 1959
Pivoda, vodník pod vyšehradskou skálou, 1960
Bronzová rapsódie, 1962
Byli a bylo, 1963
Tři loutkové hříčky, 1964
Dnes premiéra, 1965
Filatelistické povídky, 1965
Výbor z díla Františka Langera, 1966/67 (2 díly)
Malířské povídky, 1966
Hora olivetská, 1976
Divadelníkem z vlastní vůle, 1985
Nadšenci a podivíni, 1987
Město každý den, 1988
Prodavač snů, 1988

Díla pro děti
Pes druhé roty, 1923
Princ Kašpárek a jeho koníček, 1931
Kašpárek jako detektiv, 1932
Perníková chaloupka, 1932
Bratrstvo Bílého klíče, 1934
Děti a dýka, 1942
Pražské legendy, 1956

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Langer a https://referaty-seminarky.cz/frantisek-langer-zivot-a-dilo/ .

Inspirující myšlenky...

Pravdou je: máme být bídní a jsme. Přitom hlavním zdrojem nejvážnějšího zla, které člověka potkává, je člověk sám: homo homini lupus neboli člověk člověku vlkem, jak pravil Plautus v Komedii oslovské z roku 495. Kdo správně pochopí tuto tezi, uvidí svět jako peklo, které převyšuje peklo Dantovo tím, že ďáblem musí být jeden druhému, k čemuž je ovšem jeden vhodnější než druhý. Před všemi pak stojí arciďábel v podobě někoho vyššího, který statisíce lidí žene proti sobě a volá k nim: „Utrpení a umírání je vaše určení: tak na sebe střílejte z pušek a kanónů!“ a oni to dělají.
Arhur Schopenhauer, Svět jako vůle a představa