Image

Dagmar Lhotová
 (*22. 7. 1929, Plzeň)

spisovatelka

Vystudovala pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, pracovala jako redaktorka, také v SNDK a v Mateřídoušce.

Bibliografie
(jen první vyd.):
Vyzvání na cestu, Encyklopedie současné české poezie, (s Z.K. Slabým)1961
12 do tuctu, (s Z.K. Slabým) 1966
Hvězda, co se nezdá (výbor), 1967
Pohádka s trumpetou a bubínkem, 1969
Kocour Vavřinec a jeho přátelé, (s Z.K. Slabým) 1969
Návody z Hančina zápisníku, 1970
Julián a opice Alžbětka, 1970
Modrá pampeliška, 1971
Mami, pofoukej (výbor), (s Z.K. Slabým) 1971
Kocour Vavřinec a jeho přátelé na cestách, (s Z.K. Slabým) 1971
Pohádka z devátého klobouku, 1972
Příběhy malého slůněte, 1973
Kocour Vavřinec, detektiv sportovec, (s Z.K. Slabým) 1973
Prázdniny teprve začínají, 1975
Hančin zápisník, 1975
Kocour Vavřinec na vodě i ve vzduchu, (s Z.K. Slabým) 1977
Bartolomějové, 1979
Olympiáda kocoura Vavřince, 1980
Jak ježek hledal déšť, 1981
Andulka pod barevným kopcem, 1984
Pohádky pro 365 dní v roce (jen cizojazyčné vyd.), (s Z.K. Slabým), 1985
Cesta k Betlému, 1991
Čítanka pro 4. ročník ZŠ, (s Z.K. Slabým a Drahoslavou Pechovou) 1993
Než přijdou Vánoce, 1994
Neobyčejné dárky, 1995
Léto je tu pro děti, 1995
Čtení a hraní k uzdravování, (s Z.K. Slabým), 1999
Preclíková chaloupka, 2000
Ani den bez pohádky, čítanka nejen pro mateřské školy, (s Z.K. Slabým) 2000
Světlička a Tmáni, 2001
Šťastnou cestu s ježkem Františkem, 2005
Pohádky, které přinesl vítr, aneb Pohádkový rok, (s Z.K. Slabým) 2007
O zemi Tam a Jinde, 2012
S kocourem Vavřincem od jara do zimy (se Z. K. Slabým), 2013
Robin, pes a já, 2014
Prázdniny teprve začínají, 2014
Kouzelné léto, 2016
Velká kniha kocoura Vavřince (se Z. K. Slabým), 2017

Inspirující myšlenky...

Zkoumáme minulé věky a útrpně usmíváme, ba posmíváme se božské té naivnosti, nemotornosti a neurvalosti svých praotců, aniž by nám napadlo, že věkové pozdější budou se rovněž tak posmívati nám... Jaká je příčina, že nevznikají v mozcích našeho věku podobné myšlenky jako v mozku Homerovu, Sofoklovu, Aeschylovu, Euripidovu, Aristofanovu, Shakespearovu, Cervantesovu, Danteovu, Miltonovu, Petrarcovu, Tassonovu, Calderonovu, Moliérovu, Voltairovu, Rousseauovu a jiných? Jeť snadněji cizím mozkem mysliti, cizí myšlenkou se honositi a oblažiti sebe i jiné, než vlastní myšlenku z mozku svého vykřesati. A přece žijeme ve věku – pokroku! V čemž se ale jeví tento pokrok?
Jakub Arbes (1840 – 1914), Mozek Newtonův