listopad

František Listopad (*26. 11. 1921, Praha - +2. 10. 2017, Lisabon)

spisovatel, básník, esejista, kritik, překladatel, novinář, divadelní a televizní scenárista a režisér

rodným jménem Jiří Synek nebo Jorge Listopad. Starší bratr filmové scenáristky a dramaturgyně Aleny Munkové. Po roce 1948 odešel z komunistického Československa do Portugalska, ale nikdy nepřestal s českým prostředím spolupracovat a žít s ním v symbióze. Dokazují to mj. jeho návraty do literatury (svými nově vydanými básnickými knihami se zařadil do polistopadové poezie), do světa divadla (přednášel v Brně na JAMU) i do povědomí čtenářů. Není jen klasikem v oblasti poezie (kterou píše striktně v češtině), ale je též autorem portugalsky psaných knih pro děti, prozaikem... Je nepřehlédnutelnou a významnou postavou české (i portugalské) kultury posledního půstoletí.

Dílo:

Poezie

Sláva uřknutí (1945)
Vzduch (1948)
Svoboda a jiné ovoce (1956)
Černý bílý, nevím (Kolín, 1973)
Nástroje paměti (Mnichov, 1982)
Soukromé sklenářství v Brně (1991)
Final Rondi (1992)
Oprava houslí a kytar (1996)
Krleš (1998)
Příští poezie (2001)
Milostná stěhování (2001)
Rosa definitiva (2007)
Curricula (2011)

Próza

První věta
Malé lásky (1947)
Jarmark
Boj o Venezuelu (1947)
Umazané povídky (1955)
Zlý pes bez zahrady (1996)
Chinatown s Rózou (2001)
Kaninchen, ins Deutsche übersetzt von Eduard Schreiber, mit Linolschnitten von Zoppe Voskuhl, Corvinus Presse Berlin, ISBN 978-3-910172-98-2

Eseje

Tristan čili zrada vzdělance (Vídeň, 1954)
Byty a prostory (Mnichov, 1958)
Tristan z města do města (1997)

Antologie

Daleko blízko (1993)
První věty (1996)

Inspirující myšlenky...

Zbraně neposkytnou bezpečí, vlády nebudou schopny pomoci, věda nenajde odpovědi. Ta bouře bude zuřit, až všechny květy kultury budou zašlapány a všechno lidské bude v obrovském chaosu srovnáno se zemí. Takové vidění jsem měl, když jméno Napoleon nebylo ještě známé; a takové vidění mám nyní a každou hodinu je zřetelnější. Můžete říci, že se mýlím? Věk temna, který má přijít, zakryje černým příkrovem celý svět; nebude úniku, nezbudou žádná útočiště, až na ta, která jsou tak skrytá, že je nelze najít, nebo tak skromná, že nestojí za povšimnutí. A Šangri-La smí doufat, že na ně budou platit oba tyto předpoklady.
J. Hilton, Ztracený obzor