listopad

František Listopad (*26. 11. 1921, Praha - +2. 10. 2017, Lisabon)

spisovatel, básník, esejista, kritik, překladatel, novinář, divadelní a televizní scenárista a režisér

rodným jménem Jiří Synek nebo Jorge Listopad. Starší bratr filmové scenáristky a dramaturgyně Aleny Munkové. Po roce 1948 odešel z komunistického Československa do Portugalska, ale nikdy nepřestal s českým prostředím spolupracovat a žít s ním v symbióze. Dokazují to mj. jeho návraty do literatury (svými nově vydanými básnickými knihami se zařadil do polistopadové poezie), do světa divadla (přednášel v Brně na JAMU) i do povědomí čtenářů. Není jen klasikem v oblasti poezie (kterou píše striktně v češtině), ale je též autorem portugalsky psaných knih pro děti, prozaikem... Je nepřehlédnutelnou a významnou postavou české (i portugalské) kultury posledního půstoletí.

Dílo:

Poezie

Sláva uřknutí (1945)
Vzduch (1948)
Svoboda a jiné ovoce (1956)
Černý bílý, nevím (Kolín, 1973)
Nástroje paměti (Mnichov, 1982)
Soukromé sklenářství v Brně (1991)
Final Rondi (1992)
Oprava houslí a kytar (1996)
Krleš (1998)
Příští poezie (2001)
Milostná stěhování (2001)
Rosa definitiva (2007)
Curricula (2011)

Próza

První věta
Malé lásky (1947)
Jarmark
Boj o Venezuelu (1947)
Umazané povídky (1955)
Zlý pes bez zahrady (1996)
Chinatown s Rózou (2001)
Kaninchen, ins Deutsche übersetzt von Eduard Schreiber, mit Linolschnitten von Zoppe Voskuhl, Corvinus Presse Berlin, ISBN 978-3-910172-98-2

Eseje

Tristan čili zrada vzdělance (Vídeň, 1954)
Byty a prostory (Mnichov, 1958)
Tristan z města do města (1997)

Antologie

Daleko blízko (1993)
První věty (1996)

Inspirující myšlenky...

Postavení ženy se vyznačuje tím, že žena, která je jako každá lidská bytost autonomní svobodou, objevuje sama sebe a hledá se ve světě, kde ji muži nutí pokládat se za tu Druhou a chtějí z ní udělat objekt, odsoudit ji na imanence, protože její transcendence se stále překračuje jiným podstatným a suverénním vědomím. Dramatem ženy je konflikt mezi základním požadavkem každého subjektu, který se vždy pokládá za podstatný, a požadavky situace, která z ní dělá nepodstatnou bytost. Jak se může žena v daných podmínkách stát lidskou bytostí? Které cesty jsou pro ni otevřené a které naopak vedou do slepé uličky? Jak dosáhnout nezávislosti v závislosti? Jaké okolnosti omezují svobodu ženy, a může je překonat? To jsou základní otázky, které chceme objasnit. To značí, že přemýšlela o možnosti jedince, nebudeme je měřit pojmy štěstí, ale svobody.
Simone de Beauvoir, Druhé pohlaví