macha150.jpg

Karel Hynek Mácha (*16.11. 1810, Praha - † 6.11. 1836, Litoměřice)

básník

Narodil se v Praze na Malé Straně v rodině, kde matka pocházela z hudební rodiny a otec byl mlynářský pomocník, jenž přišel do Prahy z venkova. V letech 1824 – 1830 studoval na městském gymnáziu (německém), doma mluvili česky. Po maturitě začal studovat filozofii v Praze, vystudoval práva (r. 1836) a nastoupil jako advokátní praktikant u soudu v Litoměřicích.

Měl poměrně často problémy s policií. Byl obdivovatel Velké francouzské revoluce. Působil jako herec v Kajetánském divadle. Jeho velkým koníčkem bylo cestování po hradech, které zaznamenal v četných kresbách. Zamiloval se do Marinky Štichové, ta však zemřela. Po její smrti je Máchova tvorba obzvlášť tragická. Poté se v kajetánském divadle seznámil s Eleonorou Šomkovou. Po tom, co se jim narodil syn, se Mácha rychle chystá ke svatbě. Umírá však 6. listopadu roku 1836 na následky podchlazení při hašení požáru. Pohřeb, který byl velice skromný, měl o dva dny později v den své plánované svatby. V úmrtním listě stálo, že příčinou smrti byl zápal plic, ale je možné, že Mácha ve skutečnosti zemřel na tyfus nebo úplavici.

Poezie:
Máj, 1836
Versuche des Ignac Macha
Hoffnung
Svatý Ivan
Na hřbitově
Hrobka králů a knížat českých
Písně

Próza:
Křivoklad, 1834 (plánovaná tetralogie Kat: Křivoklad, Valdek, Karlův Týn, Vyšehrad)
Dramatické zlomky, 1862
Zlomky románu Kat, 1862
Cikáni, 1867
Daleká pouť
Krkonošská pouť
Obrazy ze života mého, 1834
Klášter Sázavský (nedokončeno)
Večer na Bezdězu
Mnich
Návrat

Drama:
Bratři
Král Fridrich
Bratrovrah
Boleslav

Výbory:
Básně a dramatické zlomky, 1959
Deník z roku 1835 

Zdroj: Čítárny a Wikipedia

Inspirující myšlenky...

Politická karikatura se samozřejmě objevuje i po roce 1989: tentokráte už nejen jako kritika předchozího, ale také jako reflexe stávajícího. Humoristický časopis Dikobraz se po dobu své existence přizpůsoboval dobovému ovzduší. Byl založen v červenci 1945 jako nezávislé periodikum a v období po roce 1948 jej zcela ovládla komunistická strana. Levicové zaměření časopisu bylo však citelné již v počátcích. V období po srpnu 1968 můžeme vnímat nesouhlas redakce s okupací Československa, avšak v následujícím období, během normalizace, má časopis blízko k většinovému proudu a ke kritice kapitalistického nepřítele. Po událostech v listopadu 1989 zaplavuje vlna optimismu také redakci Dikobrazu, jehož poslední číslo vyšlo bohužel již 14. března 1990.