macha150.jpg

Karel Hynek Mácha (*16.11. 1810, Praha - † 6.11. 1836, Litoměřice)

básník

Narodil se v Praze na Malé Straně v rodině, kde matka pocházela z hudební rodiny a otec byl mlynářský pomocník, jenž přišel do Prahy z venkova. V letech 1824 – 1830 studoval na městském gymnáziu (německém), doma mluvili česky. Po maturitě začal studovat filozofii v Praze, vystudoval práva (r. 1836) a nastoupil jako advokátní praktikant u soudu v Litoměřicích.

Měl poměrně často problémy s policií. Byl obdivovatel Velké francouzské revoluce. Působil jako herec v Kajetánském divadle. Jeho velkým koníčkem bylo cestování po hradech, které zaznamenal v četných kresbách. Zamiloval se do Marinky Štichové, ta však zemřela. Po její smrti je Máchova tvorba obzvlášť tragická. Poté se v kajetánském divadle seznámil s Eleonorou Šomkovou. Po tom, co se jim narodil syn, se Mácha rychle chystá ke svatbě. Umírá však 6. listopadu roku 1836 na následky podchlazení při hašení požáru. Pohřeb, který byl velice skromný, měl o dva dny později v den své plánované svatby. V úmrtním listě stálo, že příčinou smrti byl zápal plic, ale je možné, že Mácha ve skutečnosti zemřel na tyfus nebo úplavici.

Poezie:
Máj, 1836
Versuche des Ignac Macha
Hoffnung
Svatý Ivan
Na hřbitově
Hrobka králů a knížat českých
Písně

Próza:
Křivoklad, 1834 (plánovaná tetralogie Kat: Křivoklad, Valdek, Karlův Týn, Vyšehrad)
Dramatické zlomky, 1862
Zlomky románu Kat, 1862
Cikáni, 1867
Daleká pouť
Krkonošská pouť
Obrazy ze života mého, 1834
Klášter Sázavský (nedokončeno)
Večer na Bezdězu
Mnich
Návrat

Drama:
Bratři
Král Fridrich
Bratrovrah
Boleslav

Výbory:
Básně a dramatické zlomky, 1959
Deník z roku 1835 

Zdroj: Čítárny a Wikipedia

Inspirující myšlenky...

Na tomto místě je vhodné zeptat se, co je to soucit. Mnozí jej totiž chválí jako ctnost a soucitného muže nazývají dobrým mužem. I to je duševní vada, protože člověk takto chybující se vzdaluje od pravdy. Soucit je vada malicherného ducha slábnoucího při pohledu na cizí zla. Soucit je proto běžný u těch nejhorších; jsou to stařeny a obyčejné ženské, koho dojímají slzy největších zločinců. Soucit je chorobný stav duše vyvolaný pohledem na cizí potíže nebo smutek z cizího neštěstí, o němž si člověk myslí, že je nezasloužené. Takový chorobný stav však mudrce nepostihuje. Mudrc tudíž necítí soucit, protože to není možné bez ubohosti duše. Soucit je blízký bídě, neboť z ní něco má a něco z ní bere. Soucit je chorobný stav duší příliš poděšených bídou.
Seneca, O laskavosti