smahelova_150.jpg

Helena Šmahelová (*14.  7. 1910, Pardubice - †5. 11. 1997, Rakovník)

Spisovatelka

Vystudovala Filozofickou fakultu Palackého univerzity v Olomouci. Sama napsala, že měla dva literární otce, a to Vladislava Vančuru a Jaromíra Johna. Psala pro dospělé i pro děti.

Bibliografie: (jen první vydání, neúplná)

Sedmý den odpočívej, 1940
Pelantovi, 1944
Mládí na křídlech, 1956
Velké trápení, 1957
Planá růže, růže šípková, 1958
Magda, 1959
Dva týdny prázdnin, 1960
Karlínská číslo 5, 1961
Cesta ze zármutku, 1961
Jsem už velká dívka, 1963
Devět tisíc dnů, 1963
Lenka a Bob, 1964
Dobrá mysl, 1964
Chrabrovka, 1965
Dora a medvěd, 1968
Sobectví, 1969
Muž a žena, 1972
Bratr a sestra, 1973
Dědicové snů, 1974
Žárlivost, 1975
Listy z deníku, 1975
Kdy přijde Dora? 1977
Žena roku 1900, 1979
Vzpomínky na Jaromíra Johna, 1979
Dora na cestách, 1979
Vůně letních jablek, 1980
Nová nůše pohádek, 1980
Dům radostí, 1982
Stíny mých otců, 1984
Stopy mých otců, 1985
Já a moji drazí, 1985
Hlasy mých otců, 1987
Útěk postřeleného zajíce, 1989
Soumrak, 1993

Inspirující myšlenky...

Moderní filosofové tvrdí, že se jim nelíbí věčný trest na onom světě. Můžou být spokojeni. Stvořili věčný trest už zde, na tomto světě. Škvařit se navěky v pekle je samo o sobě dost zlé, ale octnout se v pekle na mírném ohni a ještě muset uznat, že teplota je snesitelná – to je přímo nesnesitelné. Všechno běží den po dni dál, pokud se zabýváme věcmi. Všechno se naopak prudce zarazí, jakmile přejdeme k lidem. Žádné subtilní duchovní zlo nemůže být založeno na faktu, že se lidé pořád vytahují svými nectnostmi – nesnesitelnými se stávají, až teprve když se začnou vytahovat svými ctnostmi. Moderní svět je špatný, protože je civilizovaný.
Gilbert Keith Chesterton (1874 – 1936)