maly.jpg

Radek Malý (*24. 7. 1977, Olomouc)

Básník, překladatel. V Olomouci vystudoval germanistiku a bohemistiku a dosáhl doktorátu. Živí se jako redaktor, překladatel a externí učitel na VŠ. Se svou poezií uspěl v překladech do němčiny i v zahraničí. Poezii, překlady, studie a recenze hojně publikuje i časopisecky, editorská práce.  Píše též poezii, prózu pro děti a také učebnice.

Bibliografie:

Lunovis (BB-Art, 2001)
Vraní zpěvy (Petrov, 2002)
Větrní (zcestné verše) (Petrov, 2005)
Držíce v drzých držkách cigarety (BB/art, 2007)
Pocit nočního vlaku (Větrné mlýny, 2008)
Malá tma (Host, 2008)

Pro děti:
Slabikář (Prodos, 2004, spoluautor s PaeDr. Hanou Mikulenkovou, ilustrace Matěje Formana)
Český jazyk 2 (Prodos, 2004, spoluautor s PaeDr. Hanou Mikulenkovou)
Čítanka 2 (Prodos, 2004, spoluautor s PaeDr. Hanou Mikulenkovou)
Český jazyk 3 (Prodos, 2004, spoluautor s PaeDr. Hanou Mikulenkovou)
Čítanka 3 (Prodos, 2004, spoluautor s PaeDr. Hanou Mikulenkovou)
Šmalcova abeceda (Baobab, 2005, spoluautor básniček)
František z kaštanu, Anežka ze slunečnic (Meander, 2006)
Kam až smí smích (Meander, 2009)
Lahůdky (Meander, 2010)
Listonoš vítr (Albatros, 2011)
Kamarádi z abecedy (2012)
Moře slané vody (2014)
Devět plchů v pelechu (2016)
Franz Kafka, člověk své i naší doby (Práh, 2017)

Ocenění:
2002 – nominace na cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku za básnickou sbírku Lunovis
2003 – Cena Jiřího Ortena za sbírku Vraní zpěvy
2006 – Magnesia Litera za sbírku Větrní

Více na:
https://radekmaly.flexum.cz/

 

Inspirující myšlenky...

Co přesně znamená mít dlouhé vlasy, to se různí od kultury ke kultuře. Například standardní délka vlasů, použitelná pro obě pohlaví, může být rozdílná: o ženě s vlasy po bradu se může říkat, že má vlasy krátké, zatímco o muži s toutéž délkou vlasů se může říct, že má vlasy dlouhé. V angličtině se sousloví „dlouhé vlasy“ svým významem tradičně váže zhruba ke komusi, kdo je umělecky založený, estét. V češtině máme naproti tomu nepěkné rčení „dlouhé vlasy – krátký rozum“, což je v podstatě původem latinské rčení Mulieres longam habent cesariem brevem sensum, vztahující se pouze k ženám, jež zavedl do Čech zřejmě až kronikář Kosmas; do té doby, a do příchodu latinizovaného křesťanství, se obě pohlaví pyšnila dlouhými vlasy, na rozdíl od Římanů té doby. Jakožto popisný výraz byly „dlouhé vlasy“ užívány ve starověku pro franský polobarbarský rod Merovejců a v současnosti jím jsou označováni nadšenci pro klasickou hudbu, jakož i hippies (u nás to jsou „hároši“ nebo „máničky“) a estéti.