paleckova150.jpg Libuše Palečková (*1. 9. 1937, Milín u Příbrami - †2013, Praha)

režisérka, scénáristka, - autorka veršů pro dospělé a knížek pro děti.

Vystudovala Divadelní fakultu AMU v Praze, obor režie, dramaturgie, scénické výtvarnictví.
Po skončení školy pracovala v Československé televizi a Ústředním loutkovém divadle, asistovala u režisérů Františka Vláčila a Karla Kachyni, publikovala  verše v časopisech Host do domu, Orientace,  Plamen, Mladý svět a Literární noviny, a psala náměty a scénáře pro Krátký film Praha a Filmové studio Barrandov.
Po okupaci v r.1968, kdy se vyměnily redakce časopisů i dramaturgie filmových studií, skončily všechny její dosavadní aktivity a autorka zůstala bez práce.

V roce 1969 vytvořila společně se svým mužem, malířem Josefem Palečkem, pro švýcarské nakladatelství Nord-Süd Verlag svoji první obrázkovou knížku pro děti s názvem „Mně se všude nelíbí“ a získala za ni francouzskou literární cenu Grand Prix de Treize 1974. Od té doby vydala společně s Palečkem ve 26 zemích světa 12 obrázkových knížek

Získala Čestné uznání za nejkrásnější knihu Rakouska 1974 za obrázkovou knížku Veselý pán,  italskou cenu Premio di letteratur per L´infanzia 1980 za Malou večerní hudbu a  Státní cenu Rakouska 1989 za Kouzelnou mašličku. 

V roce 2000 bylo nominována na drážďanskou cenu Lyrika 2000 za básně pro dospělé ze sbírky Řádky.
Za obrázkovou knížku Dárek získala L.P. v České republice Cenu za přínos k rozvoji dětského čtenářství 2000 a Zlatou stuhu Za ediční počin při vydání celkově mimořádné publikace.
Za scénář a režiji animovaného filmu Tylínek  dostala Cenu festivalu animovaných filmů v Gottwaldově 1978  a v roce 1982 za film Kouzelný sad společně s Josefem Palečkem Cenu Národní galerie.

obrázkové knížky:

1972:  Mně se všude nelíbí (Nord-Süd Verlag Mönchaltorf, Švýcarsko)
1973:  Kdo je na světě nejmocnější (Nord-Süd Verlag Mönchaltorf, Švýcarsko)
1974:  Veselý pán (Verlag Jungbrunnen Vídeň, Rakousko)
1974:  Malý tygr (Gakken Tokio, Japonsko)
1974:  O bílém kocourkovi, který byl celý černý (Gakken Tokio, Japonsko)
1976:  Pummel (Nord-süd Verlag Mönchaltorf, Švýcarsko)
1977:  Tralala  (Gakken Tokio, Japonsko)
1980:  Malá večerní hudba (Quadragono Libri Conegliano, Itálie)
1985:  Malý tygr  (Albatros Praha, Česká republika)
1985:  Kouzelný sad  (Neugebauer Press Sakzburg, Rakousko)
1986:  Kouzelný sad  (Mladá fronta Praha, Česká republika)
1988:  Kouzelná mašlička (Verlag Jungbrunnen Vídeň, Rakousko)
1990:  Stupsi (Verlag Jungbrunnen Vídeň, Rakousko)
2000:  Dárek  (Popokatepetl Praha, Česká republika) /Zlatá stuha/
2009:  Kdo je kdo? aneb CESTA, cestička... (Popokatepetl Praha, Česká republika)

poezie:

1967: Výprodej (básnická sbírka přijatá k vydání nakladatelstvím Čsl. spisovatel Praha,
po okupaci vyřazena z výroby a v r.1969 vrácena).
1980: Siločáry (Edice P Praha)
1998: Řádky (Popokatepetl Praha)

scénáře:

1960: scénář k absolventské divadelni inscenaci Bohuslsva Martinů
Kdo je na světě nejmocnější a Pierot a Kolombína
1964: čtyři scénáře ke střihovým dokumentům (Krátký film Praha),
Smích a pláč, Šťastný Nový rok, Jak uzditi koně, Zlatý poklad republiky,
1966: filmová povídka k celovečernímu hranému filmu Dno (Filmové studio Barrandov)
1977: tři scénáře (Krátký film Praha) k filmové koláži z tvorby Ludmily Jiřincové Čtyři doby,
k film. eseji Pane, a jakou máte vlastně cenu?
k film. grotesce Vždyť přece každí jablko má svého bubáka,
1978: scénář k anim. filmu Tylínek (Krátký film Praha)
1982: scénář k animovanému filmu Kouzelný sad (Krátký film Praha),
1985-86: scénář k TV seriálu Kouzelník ze Smaragdového města
společně s Václavem Nývltem (Krátký film Praha a Čs televize Praha)

Obálky některých obrázkových knížek Libuše a Josefa Palečkových.

paleckova_books.jpg



Inspirující myšlenky...

Uvízl jsi, přítelíčku, uvízl jsi v tom až po uši,“ uvažoval Oblomov, provázeje ho pohledem. „Je slepý, hluchý a němý pro všechno ostatní na světě. Ale přivede to daleko, časem bude mít důležité postavení a nahrabe si hodností... A tomuhle se u nás říká kariéra! Jak málo lidských vlastností je k tomu třeba, lidského rozumu, vůle, citu – co s nimi? Pouhý přepych! Život mu uteče a mnoho, mnoho věcí ani nepocítí... A přitom pracuje od dvanácti do pěti v kanceláři, od osmi do dvanácti doma – nešťastník!
Ivan Alexandrovič Gončarov, Oblomov