peroutkova150.jpg

Ivana Peroutková (*14. 8. 1960, Karviná)

- spisovatelka, redaktorka, překladatelka

Narodila se v roce 1960 v Karviné. V letech 1978 – 1982 vystudovala filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor divadelní a filmová věda. Po škole publikovala divadelní recenze, krátce pracovala v Československé televizi a pak jako redaktorka nakladatelství Panorama, odkud odešla na mateřskou dovolenou.
V roce 1992 jí vyšla prvotina Na vahách života.
Živí se psaním a překládáním. Žije v Praze. Má dceru a dva syny.

Výběr z bibliografie

Pro děti
Anička a její kamarádky (Albatros, 2004)
Anička ve městě (Albatros, 2007)
Modrý kocourek (Artur, 2007)
Hoši od Bobří řeky (text komiksu – Olympia, 2007)
Kouzelné dobrodružství s papouškem Žakem (Albatros, 2009)
Denisa ve víru vloček (Artur, 2009)
Denisa mezi skleněnými střepy (Artur, 2009)
Denisa maluje lásku (Artur, 2009)
Denisa a její podzimní můra (Artur, 2009)
Cesta z Arkád (Artur, 2010)
Anička u moře (Albatros, 2010)
Anička a její kamarádky (Albatros, 2010)
Kristián a kocour Teo (2015)
Anička v zahradě (Albatros, 2017)
Francouzská jízda (Cooboo, 2017)

Pro dospělé
Na vahách života (Road, 1992)
Dům s vůní zmoklé psí srsti (Artur, 2000)
Nad ledem, pod ledem (Olympia, 2006)
Drama Hedviky P. (Olympia, 2007)

Inspirující myšlenky...

Co přesně znamená mít dlouhé vlasy, to se různí od kultury ke kultuře. Například standardní délka vlasů, použitelná pro obě pohlaví, může být rozdílná: o ženě s vlasy po bradu se může říkat, že má vlasy krátké, zatímco o muži s toutéž délkou vlasů se může říct, že má vlasy dlouhé. V angličtině se sousloví „dlouhé vlasy“ svým významem tradičně váže zhruba ke komusi, kdo je umělecky založený, estét. V češtině máme naproti tomu nepěkné rčení „dlouhé vlasy – krátký rozum“, což je v podstatě původem latinské rčení Mulieres longam habent cesariem brevem sensum, vztahující se pouze k ženám, jež zavedl do Čech zřejmě až kronikář Kosmas; do té doby, a do příchodu latinizovaného křesťanství, se obě pohlaví pyšnila dlouhými vlasy, na rozdíl od Římanů té doby. Jakožto popisný výraz byly „dlouhé vlasy“ užívány ve starověku pro franský polobarbarský rod Merovejců a v současnosti jím jsou označováni nadšenci pro klasickou hudbu, jakož i hippies (u nás to jsou „hároši“ nebo „máničky“) a estéti.