pekny.jpg


Tomáš Pěkný  (*8. 5. 1943, Praha - †17. 11. 2013, Praha)

spisovatel, publicista, překladatel

Vystudoval FFUK v Praze, nejdříve pracoval jako novinář a redaktor, po roce 1970 řada zaměstnání od zahradnického pomocníka, sanitáře, nočního hlídače…
Publikoval verše v časopise Univerzita Karlova (1963), povídky v LN, Sešitech, Hostu do domu, MF, My aj.
Nyní šéfredaktorem Roš Chodeš.

Ocenění:
Premio Grafico – Bologna 1992 s J. Kovaříkem za knihu Havrane z kamene

Bibliografie:
Neplačte láskou (antologie z českých básníků s P. Šrutem), 1971
Fáfa náhradníkem a menší prózy, 1973
Ze soboty na neděli, 1974
Colletka a pes, 1975
Jak princeznička Alžběta hledala ženicha, 1982 (pod jménem Jiří Tichý)
Havrane z kamene, 1990
Historie Židů v Čechách a na Moravě, 1993
Coletka a pes, 2000

Editorská práce pro nakladatelství Sefer – J. Langer: Devět bran, T. Vrba: Utekl jsem z Osvětimi, R. Bondy: Jakob Edelstein aj.

Doufáme, že autor zveřejní další tvorbu, kterou vydal pod jinými jmény.

Inspirující myšlenky...

Dolanský mlýn najednou se zastavil. Byloť to ponejprv zas po třiceti letech. Tenkrát zemřel starý mlynář, dnes jeho syn. Mlýn dolanský dle starého obyčeje se zastavil při posledním pána svého vzdechnutí a celé okolí nad nenadálým, neobvyklým tím tichem takřka zkamenělo. Štěpy v sadě, obalené květem růžovým a bílým, podivením sebou ani nepohnuly, větřík jasnou hladinu rybníka po celé ráno dovádivě rozzčeřující úžasem zatajil dech, šepotavé rákosí ostýchavě oněmělo. V olších u potoka to utichlo jako v kostele. Strnadi a drozdové o závod v lupenatém jich chládku prozpěvující ani tam již netíkli, co jim selhal průvod ze mlýna. A čáp jako starý mudrc okolo vody zamyšleně se procházeje, zůstal zaraženě na jedné noze stát; nedůvěřivě zíral k mlýnu, jakoby očekával, že bílé to stavení, oblité nejzlatějším slunéčkem májovým, asi tak neočekávaně zmizí, jako v něm zanikl klepot veselý…
Karolina Světlá, Kříž u potoka