pekny.jpg


Tomáš Pěkný  (*8. 5. 1943, Praha - †17. 11. 2013, Praha)

spisovatel, publicista, překladatel

Vystudoval FFUK v Praze, nejdříve pracoval jako novinář a redaktor, po roce 1970 řada zaměstnání od zahradnického pomocníka, sanitáře, nočního hlídače…
Publikoval verše v časopise Univerzita Karlova (1963), povídky v LN, Sešitech, Hostu do domu, MF, My aj.
Nyní šéfredaktorem Roš Chodeš.

Ocenění:
Premio Grafico – Bologna 1992 s J. Kovaříkem za knihu Havrane z kamene

Bibliografie:
Neplačte láskou (antologie z českých básníků s P. Šrutem), 1971
Fáfa náhradníkem a menší prózy, 1973
Ze soboty na neděli, 1974
Colletka a pes, 1975
Jak princeznička Alžběta hledala ženicha, 1982 (pod jménem Jiří Tichý)
Havrane z kamene, 1990
Historie Židů v Čechách a na Moravě, 1993
Coletka a pes, 2000

Editorská práce pro nakladatelství Sefer – J. Langer: Devět bran, T. Vrba: Utekl jsem z Osvětimi, R. Bondy: Jakob Edelstein aj.

Doufáme, že autor zveřejní další tvorbu, kterou vydal pod jinými jmény.

Inspirující myšlenky...

"Počasí začalo být opět chladné. "Jít ven? K čemu? Aby to člověka přivedlo na krchov," říkala Františka, které bylo milejší být tento týden doma, neboť její dcera, bratr i řeznice ho odjeli strávit do Combray. Ostatně když hovořila o počasí, tak nepřiměřeném roční době, tu jakožto poslední příslušnice sekty vyznávající fyzikální nauky tety Leonie, které v ní takto přežívaly v pozastřené podobě, dodávala: "To je zůstatek božího hněvu!" Ale odpovídal jsem na její stesky jen nyvým úsměvem a zůstal jsem vůči těmto předpovědím o to lhostejnější, že pro mne v každém případě mělo být krásně; viděl jsem už, jak se jitřní slunce třpytí na fiesolském vrchu, hřál jsem se v jeho paprscích; jejich intenzita mě nutila, abych s úsměvem otvíral a přivíral víčka, a ta se jako alabastrové lampy naplňovala růžovým přísvitem. Z Itálie se nevracely jenom zvony, přilétla spolu s nimi i Itálie sama."
Marcel Proust: Svět Guermantových (Hledání ztraceného času III)