pludek alexej

Alexej Pludek  (* 29.1. 1923, Prostějov – 7.9. 2002, Praha)

prozaik a dramatik.

Alexej Pludek byl knihovníkem, vystudoval vysokou školu politickou a sociální v Praze. Získal titul inženýr ekonomie. Pracoval v redakci Haló Nedělních novin, v Mladé frontě. V letech 1953 - 56 byl televizním dramaturgem, dále redaktorem Státního nakladatelství dětské knihy, šéfredaktorem beletrie v nakladatelství Práce a redaktorem Literárního měsíčníku.
Alexej Pludek je autorem jedenadvaceti knih. Některé z nich byly přeloženy i do cizích jazyků. V 90. letech získal i prestižní Evropskou cenu za historickou literaturu pro mládež, udělovanou v italské Bologni.

Próza:
Slunce v údolí - 1955
Dvě okna do dvora - 1959
Hromotlucká historie - 1961
Ženy nemají pravdu - 1963
Lásky na zavolanou - 1978
Vabank - 1974
Faraonův císař - 1956
Rádce velkých rádžů - 1975
Nepřítel z Atlantidy - 1981
Český král Karel - 1978
Králevic, král, císař - 1981

Próza pro mládež:
Tudy chodíval Ječmínek - 1959
Ptačí pírko anebo Jak Vítek o všechno přišel - 1959
Pověsti dávných časů - 1971
Takových tisíc let - 1988

Dramata:
Statečná sova (1947)
Případ Modrá voda (1962)

Poezie
Červnové nebe (1945)
Klas (1947)


Myšlenky z knih

Zbraně neposkytnou bezpečí, vlády nebudou schopny pomoci, věda nenajde odpovědi. Ta bouře bude zuřit, až všechny květy kultury budou zašlapány a všechno lidské bude v obrovském chaosu srovnáno se zemí. Takové vidění jsem měl, když jméno Napoleon nebylo ještě známé; a takové vidění mám nyní a každou hodinu je zřetelnější. Můžete říci, že se mýlím? Věk temna, který má přijít, zakryje černým příkrovem celý svět; nebude úniku, nezbudou žádná útočiště, až na ta, která jsou tak skrytá, že je nelze najít, nebo tak skromná, že nestojí za povšimnutí. A Šangri-La smí doufat, že na ně budou platit oba tyto předpoklady.
J. Hilton, Ztracený obzor