prochazkova lenka biografie

Lenka Procházková
(*24. 3. 1951, Olomouc)

prozaička, dcera Jana Procházky, sestra Ivy Procházkové.

Po otcově smrti jako nejstarší ze tří dcer zdědila psací stroj. Své první fejetony v novinách uveřejňovala pod pseudonymem Lenka Burianová.
Vedle beletrie, píše poezii, scénáře a televizní a rozhlasové hry.
https://lenkaprochazkova.wz.cz/profil.php

Ocenění:
Cena Egona Hostovského

Bibliografie:
Tři povídky, 1980
Růžová dáma, 1980
Přijeď ochutnat, 1981
Oční kapky, 1982
Hlídač holubů, 1984
A co si o tom myslíte, 1986
Smolná kniha, 1989
Nádvorník Pavel, Lukáš Petr, Procházková Lenka: Jan Palach, 1990
Zvrhlé dny, 1995
Věc: Marta Chadimová, 1996
Pan ministr, 1996
Šťastné úmrtí Petra Zacha. 1997
Zpráva spolku Šalamoun o stavu soudnictví v České republice. 1999
S Alešem Pejchalem: Jak si stojej nebožtíci, 1999
Dopisy z Bamberku, 2000
Beránek, 2000
Zatvor oči – Zavři oči, 2005
Slepice v klubu, 2001
Slunce v úplňku, 2005
Narušitel. 2008
S Ivou Pekárkovou: Zvonek a pak chorál, 2010
Křížové cesty, 2010
Celebrita, 2010
Za Fidelem na Kubu, 2011

Inspirující myšlenky...

Demokratická teorie obecně předpokládá, že společnost potřebuje žurnalistiku, která je přísným hlídacím psem těch, kdo jsou a chtějí být u moci, která je schopna vypátrat, co je pravda a co lež, a která dokáže představit velkou šíři osvícených názorů na důležitá témata dne. Toto vše nemusí dělat každé médium, ale mediální systém jako celek by měl občanům zajistit snadnou dostupnost této žurnalistické kvality. Jelikož mocní často chtějí informační tok ovládnout, je základním problémem svobodné společnosti, jak dokáže vytvořit mediální systém, který dá vzniknout čemusi, co se blíží demokratické žurnalistice..
Robert W. McChesney, Problém médií