prochazkova lenka biografie
Lenka Procházková
(*24. 3. 1951, Olomouc)

prozaička, dcera Jana Procházky, sestra Ivy Procházkové.

Dcera spisovatele Jana Procházky a sestra spisovatelky Ivy Procházkové, signatářka Charty 77. Její prózy vycházely nejprve v ineditní edici Petlice a v zahraničí.
Stala se členkou Českého PenClubu, Obce spisovatelů, Syndikátu novinářů, zakládající členkou spolku Šalamoun (do r. 1999) a do roku 2004 byla též členkou Rady Českého rozhlasu a předsedkyní
Společnosti Národní knihovny. Od jara 1999 strávila rok na tvůrčím stipendiu v Mezinárodním domě umělců v Bamberku, kde napsala historický román Beránek.
Od října 2008 vyučovala tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého.
V současnosti se politicky angažuje v občanských hnutích, nejprve vystupovala proti tzv. církevním restitucím, a v poslední době je jednou z vůdčích osobností několika hnutí upozorňujících na nebezpečí nového válečného konfliktu v souvislosti s krizí na Ukrajině. (Podle MediaRes)

https://lenkaprochazkova.wz.cz/profil.php

Ocenění:
Cena Egona Hostovského (román Růžová dáma)

Bibliografie:
Tři povídky, 1980
Růžová dáma, 1980
Přijeď ochutnat, 1981
Oční kapky, 1982
Hlídač holubů, 1984
A co si o tom myslíte, 1986
Smolná kniha, 1989
Nádvorník Pavel, Lukáš Petr, Procházková Lenka: Jan Palach, 1990
Zvrhlé dny, 1995
Věc: Marta Chadimová, 1996
Pan ministr, 1996
Šťastné úmrtí Petra Zacha. 1997
Zpráva spolku Šalamoun o stavu soudnictví v České republice. 1999
S Alešem Pejchalem: Jak si stojej nebožtíci, 1999
Dopisy z Bamberku, 2000
Beránek, 2000
Zatvor oči – Zavři oči, 2005
Slepice v klubu, 2001
Slunce v úplňku, 2005
Narušitel. 2008
S Ivou Pekárkovou: Zvonek a pak chorál, 2010
Křížové cesty, 2010
Celebrita, 2010
Za Fidelem na Kubu, 2011
Slepice v klubu, Eroika 2007
Narušitel, Eroika 2008
Slunce v úplňku, Prostor, 2008
Za Fidelem na Kubu, Millennium Publishing 2010
Zvonek a pak chorál, Millennium Publishing 2010


Inspirující myšlenky...

Vede-li inženýr dráhu, nevede ji přes vrchol hory, nýbrž oklikou po jejím úpatí. Tato oklika není kompromis mezi přímostí tratě a výškou hory, je to prostě velmi přesné počítání se skutečnými fakty. V politice se však nepracuje inženýrsky: udělá se projekt a čeká se, s jakými překážkami se setká, a teprve potom se handluje o nějakou tu okliku. Řeší-li se všechno kompromisem, znamená to, že nejsou předem váženy okolnosti, s nimiž bude nutno dále prakticky počítat. Tomu se ovšem říká fušerská práce.
Karel Čapek