prochazkova lenka biografie
Lenka Procházková
(*24. 3. 1951, Olomouc)

prozaička, dcera Jana Procházky, sestra Ivy Procházkové.

Dcera spisovatele Jana Procházky a sestra spisovatelky Ivy Procházkové, signatářka Charty 77. Její prózy vycházely nejprve v ineditní edici Petlice a v zahraničí.
Stala se členkou Českého PenClubu, Obce spisovatelů, Syndikátu novinářů, zakládající členkou spolku Šalamoun (do r. 1999) a do roku 2004 byla též členkou Rady Českého rozhlasu a předsedkyní
Společnosti Národní knihovny. Od jara 1999 strávila rok na tvůrčím stipendiu v Mezinárodním domě umělců v Bamberku, kde napsala historický román Beránek.
Od října 2008 vyučovala tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého.
V současnosti se politicky angažuje v občanských hnutích, nejprve vystupovala proti tzv. církevním restitucím, a v poslední době je jednou z vůdčích osobností několika hnutí upozorňujících na nebezpečí nového válečného konfliktu v souvislosti s krizí na Ukrajině. (Podle MediaRes)

http://lenkaprochazkova.wz.cz/profil.php

Ocenění:
Cena Egona Hostovského (román Růžová dáma)

Bibliografie:
Tři povídky, 1980
Růžová dáma, 1980
Přijeď ochutnat, 1981
Oční kapky, 1982
Hlídač holubů, 1984
A co si o tom myslíte, 1986
Smolná kniha, 1989
Nádvorník Pavel, Lukáš Petr, Procházková Lenka: Jan Palach, 1990
Zvrhlé dny, 1995
Věc: Marta Chadimová, 1996
Pan ministr, 1996
Šťastné úmrtí Petra Zacha. 1997
Zpráva spolku Šalamoun o stavu soudnictví v České republice. 1999
S Alešem Pejchalem: Jak si stojej nebožtíci, 1999
Dopisy z Bamberku, 2000
Beránek, 2000
Zatvor oči – Zavři oči, 2005
Slepice v klubu, 2001
Slunce v úplňku, 2005
Narušitel. 2008
S Ivou Pekárkovou: Zvonek a pak chorál, 2010
Křížové cesty, 2010
Celebrita, 2010
Za Fidelem na Kubu, 2011
Slepice v klubu, Eroika 2007
Narušitel, Eroika 2008
Slunce v úplňku, Prostor, 2008
Za Fidelem na Kubu, Millennium Publishing 2010
Zvonek a pak chorál, Millennium Publishing 2010


Myšlenky z knih

Argumentační klam (též řečnický trik) je v řečnictví takový výrok, jehož smyslem je porazit či přesvědčit oponenta bez ohledu na pravdivost zastávaných názorů. Podstatou argumentačního klamu bývá nenápadné porušení pravidel logického důkazu, působení na emoce místo na rozum, případně obojí. Argumentační klamy bývají oblíbenou součástí argumentace propagandy a manipulátorů. Podstatou klamu je najít velmi slabý až hloupý argument, který by mohla zastávat protistrana (ale zpravidla jej nezastává). Ten demonstrativně rozcupovat na cucky a budit při tom zdání, že se všemi argumenty protistrany se lze takto snadno vypořádat. Např.: Zastánci potratů vám budou tvrdit, že jít na potrat je levnější, než kupovat výbavu pro dítě. To je ale zjevný nesmysl – do ceny potratu je totiž třeba započítat i nezbytnou hospitalizaci, nemluvě o tom, že na výbavu pro novorozence naše vláda nabízí zvláštní sociální příspěvky. Je tedy jasné, že neexistují žádné rozumné důvody, proč potraty povolovat.
František Koukolík, Jana Drtilová: Vzpoura deprivantů