proskova150.jpg

Hana Prošková (*30. 11. 1924, Praha - †4. 10. 2002, Praha)

básnířka, překladatelka, spisovatelka detektivek

Pocházela z muzikální rodiny Pavla Bořkovce, pracovala v SNDK, později Albatrosu. Psala básně pro děti, ale nejen pro ně. Např. jsou známé i její detektivky, které se dočkaly filmového zpracování (nadporučík Vašátko).

Bibliografie:

Oblaka, 1962
Mořeplavba, 1964
Měsíc s dýmkou, 1966
Obrova zahrádka, 1968
Černé jako smola, 1969
Hledejte kolečka, 1970
Smrt programátora, 1971
Hledejte trojúhelníčky, 1971
Hledejte čtverečky, 1971
Tajemství obří číše, 1973
Hledejte barvy, 1973
Bibi (podle K. Michaelisové), 1975
Tajemství planet, 1975
Zlá panenka, 1978
Jahody se šlehačkou, 1982
Záhada obří číše, 1973
Máma a já, 1985
Kopistnaté prsty, 1986
Rýže po charvátsku, 1989
Narodil se Kristus pán, 1991
Znamení smrťáka, 1992
Obyčejné zločiny, 1992
Maskot smrti, 1993
Hochová Dagmar: Čas oponou trhnul, 1995
Jak namalovat smrt, 1999
Zametačky sněhu, 2004




Inspirující myšlenky...

Slavnostní oběť – akt vytvářející posvátno – je toho příkladem. Ve své nejvyšší (a také nejčastější) formě je oběť rituálním odsouzením člověka nebo zvířete k smrti. V dávnověku mohlo být i samo usmrcení zvířete předmětem zákazu, čímž by se zdůvodnily vražedné usmiřovací rituály. Dnes je postihováno všeobecným zákazem pouze usmrcení člověka. Právě pomocí této oběti je možné podílet se na zločinu, jenž se takto stává společným zločinem všech účastníků: jde o svaté přijímání.
Georges Bataille, Erotika, opora morálky