proskova150.jpg

Hana Prošková (*30. 11. 1924, Praha - †4. 10. 2002, Praha)

básnířka, překladatelka, spisovatelka detektivek

Pocházela z muzikální rodiny Pavla Bořkovce, pracovala v SNDK, později Albatrosu. Psala básně pro děti, ale nejen pro ně. Např. jsou známé i její detektivky, které se dočkaly filmového zpracování (nadporučík Vašátko).

Bibliografie:

Oblaka, 1962
Mořeplavba, 1964
Měsíc s dýmkou, 1966
Obrova zahrádka, 1968
Černé jako smola, 1969
Hledejte kolečka, 1970
Smrt programátora, 1971
Hledejte trojúhelníčky, 1971
Hledejte čtverečky, 1971
Tajemství obří číše, 1973
Hledejte barvy, 1973
Bibi (podle K. Michaelisové), 1975
Tajemství planet, 1975
Zlá panenka, 1978
Jahody se šlehačkou, 1982
Záhada obří číše, 1973
Máma a já, 1985
Kopistnaté prsty, 1986
Rýže po charvátsku, 1989
Narodil se Kristus pán, 1991
Znamení smrťáka, 1992
Obyčejné zločiny, 1992
Maskot smrti, 1993
Hochová Dagmar: Čas oponou trhnul, 1995
Jak namalovat smrt, 1999
Zametačky sněhu, 2004





Inspirující myšlenky...

Postavení ženy se vyznačuje tím, že žena, která je jako každá lidská bytost autonomní svobodou, objevuje sama sebe a hledá se ve světě, kde ji muži nutí pokládat se za tu Druhou a chtějí z ní udělat objekt, odsoudit ji na imanence, protože její transcendence se stále překračuje jiným podstatným a suverénním vědomím. Dramatem ženy je konflikt mezi základním požadavkem každého subjektu, který se vždy pokládá za podstatný, a požadavky situace, která z ní dělá nepodstatnou bytost. Jak se může žena v daných podmínkách stát lidskou bytostí? Které cesty jsou pro ni otevřené a které naopak vedou do slepé uličky? Jak dosáhnout nezávislosti v závislosti? Jaké okolnosti omezují svobodu ženy, a může je překonat? To jsou základní otázky, které chceme objasnit. To značí, že přemýšlela o možnosti jedince, nebudeme je měřit pojmy štěstí, ale svobody.
Simone de Beauvoir, Druhé pohlaví