sramek150.jpg

Fráňa Šrámek
(*19. 1. 1877, Sobotka - †1. 7. 1952, Praha)

básník, spisovatel, dramatik
Studium práv nedokončil. Věnoval se literární tvorbě, pracoval v novinách. Byl přítelem Karla Čapka, z Prahy však vždy rád utíkal do rodné Sobotky.

1946 jmenován Národním umělcem

Bibliografie:

Života, bído, přec tě mám rád!, 1906
Modrý a rudý, 1906
Kamení, srdce a oblaka, 1906
Ilustrace a jiné básně, 1908
Stříbrný vítr, 1911
Osyka: Povídky, 1912
Křižovatky, 1913
Flammen, 1913
Erwachen, 1913
Splav, 1916
Tělo, 1919
Sláva života, 1919
Klavír a housle, 1920
Hagenbek (div. hra), 1920
Zvony (div. hra), 1921
Sommer (div. hra), 1921
Měsíc nad řekou (div. hra), 1922
Červen (div. hra), 1923
Žasnoucí voják, 1924
Soud (div. hra), 1925
Ostrov veliké lásky (div. hra), 1926
Básně, 1926
Wanderer in den Frühling, 1927
Nové básně, 1928
Chvála české řeči, 1930
Past, 1931
Ještě zní, 1933
Bouřky a duhy, 1933
Básně, 1934
Naše svatební, 1935
Když léto přihrává, 1944
Rány, růže, 1945

 


Inspirující myšlenky...

Což je civilizace něco jiného než schopnost používat věcí, jež vymyslel někdo jiný? I když Mloci, řekněme, nemají svých vlastních myšlenek, mohou mít docela dobře svou vědu. Nemají sice své hudby nebo literatury, ale obejdou se bez nich dokonale; a lidé počínají shledávat, že to je od těch Salamandrů báječně moderní. Tak vida, už se může člověk u Mloků ledačemus učit – a není divu: což nejsou Mloci ohromně úspěšní, a z čeho jiného si mají lidé brát příklad, ne-li z úspěchu? Ještě nikdy v dějinách lidstva se tolik nevyrábělo, nebudovalo a nevydělávalo jako v této veliké době. Nic platno, s Mloky přišel do světa obrovský pokrok a ideál, který se jmenuje Kvantita. „My lidé Mločího Věku,“ říká se s oprávněnou hrdostí; kam by se hrabal zastaralý Lidský Věk se svou pomalou, titěrnou a neužitečnou páračkou, které se říkalo kultura, umění, čistá věda nebo jak! Praví, uvedomělí lidé Mločího Věku už nebudou mařit svůj čas hloubáním o Podstatě Věcí; budou mít co dělat jenom s jejich počtem a s hromadnou výrobou. Celá budoucnost světa je v tom, aby se pořád zvyšovala výroba i konzum; pročež musí být ještě víc Mloků, aby mohli ještě víc vyrobit a sežrat. Mloci jsou jednoduše Množství; jejich epochální čin je v tom, že jich je tak mnoho. Teprve nyní může lidský důmysl pracovat naplno, neboť pracuje ve velkém, s krajní výrobní kapacitou a rekordním hospodářským obratem; zkrátka je to veliká doba. – Co tedy ještě chybí, aby se za obecné spokojenosti a prosperity uskutečnil Šťastný Nový Věk? Co překáží, aby se zrodila kýžená Utopie, v níž by byly sklizeny všechny ty technické triumfy a nádherné možnosti, které se lidskému blahobytu a mločí píli otvírají dál a dál, až do nedozírna?
Karel Čapek, Válka s mloky