scheinpflugova150.jpg  Olga Scheinpflugová (*3. 12. 1902, Slaný – †13. 4. 1968, Praha)

Česká herečka a autorka románů (např. Český román), dramat, drobných próz, básní i knih pro děti, která pronikala obzvláště do nitra žen své generace a své společenské vrstvy. Byla dcerou prozaika Karla Scheinpfluga (1869–1948) a manželkou Karla Čapka.

"Člověk se narodí dvojici lidí, kteří se sešli, náhodou lásky. Jejich vlastnosti, zděděné po předcích, mu utkají povahu a osud. Je vysazen na svět, jako výsadkář do džungle a nikdo se ho nezeptá, chce-li prožít dobrodružství, kterému se říká život. Nikdo nezměří jeho síly, jsou-li k tomu dostatečné, je odsouzen platit za všecko, co mu odkázali jiní. Být člověkem znamená být hrdinou, neboť po úžasu dětství přichází řetěz bitev, které, ať jsou prohrané nebo vítězné, vždycky končí smrtí."
(Olga Scheinpflugová)

Olga Scheinpflugová byla dva roky žákyní herečky Národního divadla M. Hübnerové (1918-20). Její herectví se realizovalo především na divadelních prknech, kde měla možnost vytvořit v průběhu desetiletí nejrůznější postavy v klasických i současných hrách.
V angažmá v Městském divadle na Vinohradech (1922-29) umělecky dozrávala pod vedením režisérů Jaroslava Kvapila, J. Bora a K. Čapka. Vedle komediálních rolí zde vytvořila především tragickou postavu Soni z Borovy dramatizace Dostojevského Zločinu a trestu (1928).
Členkou činohry Národního divadla v Praze byla od roku 1929 až do své smrti. Vytvořila zde nepřebernou řadu významných rolí širokého rejstříku typů pod vedením významných režisérů různých generací od J. Bora, K. H. Hilara až po A. Radoka a O. Krejču.
Svůj nemalý komický talent si ověřovala v konverzačních hrách (Popelka Patsy, 1929), nakonec sama byla autorkou několika konverzačních her (nejúspěšnější Okénko bylo dvakrát zfilmováno). Přesto její herectví tíhlo k zobrazování především tragických moderních ženských osudů.
Před rokem 1942, kdy jako vdova po K. Čapkovi (svatba se konala v roce 1935) musela opustit Národní divadlo, hrála Janu z Arku (Shaw: Svatá Jana, 1936), Julii (Shakespeare: Romeo a Julie, 1938), Mimi (Čapek: Loupežník, 1938), Lady Macbeth (Shakespeare: Macbeth, 1939), titulní role v Sofoklově Antigoně (1941) a Eurípidově Medei (1942).

Po válce se vrátila na scénu Národního divadla, ale velké herecké příležitosti již dostávala jen občas: Olga (Čechov: Tři sestry, 1955), Phoebe (Osborne: Komik, 1958), Strunová (Hrubín: Křišťálová noc, 1961), Juliina chůva (Shakespeare: Romeo a Julie, 1963) a Aurélie (Giraudoux: Bláznivá ze Chaillot, 1966). Poslední její divadelní rolí byla titulní postava Čapkovy Matky (jako host Divadla na Vinohradech, 1968).
V této závěrečné etapě svého herectví navázala na tradice českého hereckého realismu. Film ji jako herečku dost opomíjel, přestože napsala řadu filmových námětů, z nichž bylo šest realizováno. Teprve v posledních letech svého života byla obsazena do snímků E. Schorma a Zdeňka Brynycha a J. Krejčíka. Jednu z mála velkých příležitostí jí dal J. Dietl, který pro ni napsal titulní roli v jednom z prvních seriálů české televize Eliška a její rod.

Vedle divadla se věnovala i literární činnosti. Je autorkou mnoha knih pro dospělé a pro děti napsala 5 knížek.

Knihy:

Olga Scheinpflugová - " Rusalka mezi lidmi"
Olga Scheinpflugová - " Přežitá smrt"
Olga Scheinpflugová - " Poslední kapitola"
Olga Scheinpflugová - " Tunel smrti"
Olga Scheinpflugová - " Stesk"
Olga Scheinpflugová - " Skleněná koule"
Olga Scheinpflugová - " Kouzelná obálka"
Olga Scheinpflugová - " Babiola"
Olga Scheinpflugová - " Karanténa"
Olga Scheinpflugová - " Byla jsem na světě"
Olga Scheinpflugová - " Bílé dveře"
Olga Scheinpflugová - "Český román"
Olga Scheinpflugová - "Chladné světlo"
Olga Scheinpflugová - "Zabitý"
Olga Scheinpflugová - "Andula vyhrála"
Olga Scheinpflugová - "Pohádky"
Karel Scheinpflug - " Můj švagr Karel Čapek" (vzpomínky bratra Olgy)
Helena veličková - "Olga Scheinpflugová"
Josef Čapek - "Psáno do mraků"
nevydaná poezie Olgy Scheinpflugové
Josef Protiva - "Milostná korespondence Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové
"Strž Karla Čapka"

Vybraná filmografie Olgy Scheinpflugové:

Konec srpna v hotelu Ozon (1966) …. dabing
Čintamani a podvodník (1964)
Každý den odvahu (1964) .... bytná
Tchýně (1964)
...a pátý jezdec je Strach (1964) .... učitelka hudby
Andula vyhrála (1938) …. Námět
Madla z cihelny (1933)

Pořady, inscenace, tv filmy a seriály z archivu České televize:

Měšťáci
Eliška a její rod
Jegor Buličov
Okénko
Já jsem herečka
Vzpomínky, Dr. K. Steinbach
Neznámé osudy známých
Čapkové 1/2
Co K. Čapek fotografoval
Balada z Karlína
Karlínská Balada
Úsměvy Olgy Schiepflugové
Bratři Čapkové
Lapidárium - Příběh krmítka

Zvukové nahrávky - Supraphon, Bonton, Český rozhlas:

Goneril, dcera Learova
Jak vzpomínám
U okna
Všichni, kdož padají
O. Karlu Čapkovi, Můj nejmilejší kraj - Dobříš

zdroj: Cyklus Předčasná úmrtí (Česká televize) , stránky Karla Čapka https://capek.misto.cz, archiv Citaren

Inspirující myšlenky...

Postavení ženy se vyznačuje tím, že žena, která je jako každá lidská bytost autonomní svobodou, objevuje sama sebe a hledá se ve světě, kde ji muži nutí pokládat se za tu Druhou a chtějí z ní udělat objekt, odsoudit ji na imanence, protože její transcendence se stále překračuje jiným podstatným a suverénním vědomím. Dramatem ženy je konflikt mezi základním požadavkem každého subjektu, který se vždy pokládá za podstatný, a požadavky situace, která z ní dělá nepodstatnou bytost. Jak se může žena v daných podmínkách stát lidskou bytostí? Které cesty jsou pro ni otevřené a které naopak vedou do slepé uličky? Jak dosáhnout nezávislosti v závislosti? Jaké okolnosti omezují svobodu ženy, a může je překonat? To jsou základní otázky, které chceme objasnit. To značí, že přemýšlela o možnosti jedince, nebudeme je měřit pojmy štěstí, ale svobody.
Simone de Beauvoir, Druhé pohlaví