skalova_pavla_150.jpg

Pavla Skálová (*1. 9. 1940, Praha)

spisovatelka

Pavla Skálová se narodila na Malé Straně. Její rodina bydlí v témže bytě již více než sto let. Gymnázium (tenkrát to byla jedenáctiletka) absolvovala v Praze ve Štěpánské ulici. Pracovala jako kreslička a posléze jako dokumentátorka v tehdejší Geodézii. Dva roky studovala na ČVUT – stavební fakultě a později vystudovala večerně abiturientský kurz stavební průmyslovky, který v roce 1966 dokončila. Nějaký čas pracovala jako konstruktérka a poté dělala dva roky školnici v jedné mateřské škole na Malé Straně. V investiční výstavbě setrvala 10 let. Při zaměstnání vystudovala Právnickou fakultu UK. Absolvovala v roce 1984, v roce 1985 udělala rigorózní zkoušku.
Od roku 1985 pracuje jako úřednice ve státní správě a působí jako šéfredaktorka odborného právnického časopisu Správní právo.

Spolupracovala externě s nakladatelstvím Lidové noviny jako odpovědná redaktorka (např. Líbal-Muk: Staré Město pražské, Vladimír Hulec: Dějiny Jižní Afriky).
V letech 2003–2005 externě spolupracovala jako jazyková redaktorka nakladatelství Albatros.

Její mladší syn žije od roku 1989 v Rakousku, starší zemřel. Autorka má dvě vnučky – starší studuje v Praze konzervatoř Jaroslava Ježka, obor klavír a skladba, mladší navštěvuje v Rakousku gymnázium s hudebním zaměřením na instrumentaci.
Celoživotní láskou Pavly Skálové je Malá Strana v jejích nekonečně se měnících podobách, plná rázovitých
postaviček, psů všech velikostí a druhů a hlavně pokud možno zcela bez turistů!

Bibliografie:

Pavla Skálová: Malostranská psí zima, 2007/Zlatá stuha/

Pavla Skálová: Malostranské psí jaro, 2009

Inspirující myšlenky...

Postavení ženy se vyznačuje tím, že žena, která je jako každá lidská bytost autonomní svobodou, objevuje sama sebe a hledá se ve světě, kde ji muži nutí pokládat se za tu Druhou a chtějí z ní udělat objekt, odsoudit ji na imanence, protože její transcendence se stále překračuje jiným podstatným a suverénním vědomím. Dramatem ženy je konflikt mezi základním požadavkem každého subjektu, který se vždy pokládá za podstatný, a požadavky situace, která z ní dělá nepodstatnou bytost. Jak se může žena v daných podmínkách stát lidskou bytostí? Které cesty jsou pro ni otevřené a které naopak vedou do slepé uličky? Jak dosáhnout nezávislosti v závislosti? Jaké okolnosti omezují svobodu ženy, a může je překonat? To jsou základní otázky, které chceme objasnit. To značí, že přemýšlela o možnosti jedince, nebudeme je měřit pojmy štěstí, ale svobody.
Simone de Beauvoir, Druhé pohlaví