socha

Vladimír Socha (*1. 1. 1982, Hradec Králové)

publicista

Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Hradec Králové a v současnosti je externím studentem doktorského studijního programu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.
O pravěkou tematiku se zajímá již od svých čtyř let, odborně pak v posledních několika letech.
V současnosti působí také jako pedagog, spisovatel a popularizátor paleontologie. Současně publikuje četné články o pravěku, historii a biologii v populárně naučných periodikách. Příležitostně také překládá anglické knihy s tématikou pravěku a starověku. Dále přednáší o vývoji života na Zemi pro laickou veřejnost a poskytuje rozhovory o dinosaurech i jiných pravěkých organismech pro rozhlasovou relaci o vědě a technice (pořad Techno na ČRo Hradec Králové).

Autorova osobní webová stránka, obsahující aktualizované články převážně s paleontologickou tématikou, má adresu https://dinosaurusblog.com

Bibliografie:
Socha, V. 2016. Poslední dny dinosaurů. Radioservis, 320 str.
Socha, V. 2015. Neznámí dinosauři. Mladá Fronta, 96 str.
Socha, V. 2015. Pravěcí vládci oblohy. Triton, 16 str. (brožurka)
Socha, V. 2015. Pravěk v českých zemích. Triton, 16 str. (brožurka)
Socha, V. 2014. Objevy pod vrstvami času. Computer Press, 208 str.
Socha, V. 2013. Podivuhodní draci. Triton, 16 str. (brožurka)
Socha, V. 2012. Úžasný svět dinosaurů (2., doplněné a upravené vydání). Triton, 331 str.
Socha, V. 2011. Po stopách dinosaurů. Triton, 216 str.
Socha, V. 2010. Dinosauři od Pekelného potoka. Motto, 200 str.
Socha, V. 2010. Encyklopedie dinosaurů ve světle nejnovějších objevů. Libri, 264 str.
Socha, V. 2009. Úžasný svět dinosaurů. Triton, 292 str.

Inspirující myšlenky...

Dřívější zpupné přednosti, jimiž se lidské zvíře povyšovalo nad ostatní zvířata, už padají. Víme, že lidská bytost není jediná, která myslí, mluví nebo pracuje. Každý živočišný druh má svoje zvláštnosti, jimiž vyniká, a jiné mu chybí. Ale domnělé přednosti lidí jsou spíš náhražkami nějakých nedostatků. Zbývá zhodnotit, jestli vysoká rozumovost člověka není víc na škodu než k užitku. Podle ničivé úlohy, kterou lidstvo hraje v přírodní rovnováze, bychom mohli směle prohlásit, že lidská vysoká rozumovost je v podstatě chorobně přerostlá rozbujelost, cosi jako rakovina nebo šílenství. Než vysoce mravní a mrvní člověk začal zavádět řád, život se udržoval dokonale jistě a svobodně, když si každý dělal, co chtěl v tom chaosu anarchie.
Misantrop: Vegan - člověk, nebo zvíře?