sova antonin

Antonín Sova (*26. 2. 1864, Pacov – †16. 8. 1928, Pacov)

básník, spisovatel

První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov.

Po maturitě studoval v Praze práva, ale pro nedostatek finančních prostředků studií zanechal. S pomocí básníka A. Heyduka a J. Vrchlického pracuje od roku 1886 v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil na úřednické místo pražského magistrátu. Byl činný ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. Umírá pravděpodobně na syfilis 16. srpna 1928 v Pacově.

Poezie

Realistické sloky (1890)
Lyrika lásky a života
Květy intimních nálad (1891)
Z mého kraje (1893)
Soucit i vzdor (1894)
Zlomená duše (1896
Vybouřené smutky (1897)
Údolí nového království (1900)
Ještě jednou se vrátíme (1900)
Dobrodružství odvahy (1906)
Zápasy a osudy
Zpěvy domova (1918)
Drsná láska (1927)
Krvácející bratrství (1920)
Básníkovo jaro (1921)
Jasná vidění (1922)
Básně nesobeckého srdce (1922)
Naděje a bolesti (1924)
Vrchol lásky (1989)

Próza
Ivův román (1902)
Výpravy chudých (1903)
O milování, lásce a zradě (1909)
Tóma Bojar (1910)

 

Inspirující myšlenky...

Co přesně znamená mít dlouhé vlasy, to se různí od kultury ke kultuře. Například standardní délka vlasů, použitelná pro obě pohlaví, může být rozdílná: o ženě s vlasy po bradu se může říkat, že má vlasy krátké, zatímco o muži s toutéž délkou vlasů se může říct, že má vlasy dlouhé. V angličtině se sousloví „dlouhé vlasy“ svým významem tradičně váže zhruba ke komusi, kdo je umělecky založený, estét. V češtině máme naproti tomu nepěkné rčení „dlouhé vlasy – krátký rozum“, což je v podstatě původem latinské rčení Mulieres longam habent cesariem brevem sensum, vztahující se pouze k ženám, jež zavedl do Čech zřejmě až kronikář Kosmas; do té doby, a do příchodu latinizovaného křesťanství, se obě pohlaví pyšnila dlouhými vlasy, na rozdíl od Římanů té doby. Jakožto popisný výraz byly „dlouhé vlasy“ užívány ve starověku pro franský polobarbarský rod Merovejců a v současnosti jím jsou označováni nadšenci pro klasickou hudbu, jakož i hippies (u nás to jsou „hároši“ nebo „máničky“) a estéti.