stehlikova blanka
Blanka Stehlíková
(*26. 8. 1933, Březové Hory)

historička umění, publicistka

Dcera malíře Ladislava Stehlíka.  Vystudovala Filozofickou fakultu UK v Praze, obor dějiny umění. Diplom kandidáta věd, za disertaci Česká angažovaná grafika 1917 – 1927, jí byl předán v roce 1989. Bohatá je její odborná činnost v oblasti umění 20. století (zejména grafika a knižní ilustrace), pracovala také jako vědecká síla v kabinetu pro teorii, kritiku a dokumentaci Svazu čs. výtvarných umělců, dále jako redaktorka Večerní Prahy.

V letech 1986 – 1991 byla členkou poroty Nejkrásnější knihy ČSSR. Od roku 1990 je členkou vědecké rady Památníku Terezín. Bohatá je také její kurátorská a publikační činnost. Je také autorka četných novinových a časopiseckých článků.

V roce 1986 převzala cenu Svazu českých výtvarných umělců za přínos v oblasti knihy a ilustrace, dvě pamětní medaile Památníku Terezín a v roce 2007 obdržela medaili Václava Hollara.

Zaměřuje se na oblast ilustrací dětské knihy, je autorkou několika monografií a mnoha výstav, spolupracovala s kolegy ve Spojených státech amerických, v Německu i v Japonsku

 

Inspirující myšlenky...

Neumím rozlišit západní civilizaci od jiných. Nevím, v čem by měl být elementární rozdíl. Prožila jsem celý svůj život uprostřed Evropy, všechno ostatní znám jenom zprostředkovaně a povrchně. Můžu si namlouvat, že miluju přírodu, ale stejně vím, že je to zkrocená příroda. Příroda, kterou jsme si tak dlouho utvářeli k obrazu svému, až je z ní to, co je: mrzáček. Trochu ho litujeme, trochu se nám oškliví. Odvracíme oči od zrcadla, které nám nastavuje, ale pořád před tím zrcadlem stojíme. Není kam jinam jít. Konflikt s civilizací je na jiné úrovni vlastně konflikt s imperativem divočiny uvnitř sebe samého. Ten problém nemáme šanci vyřešit. Proto je dobré ponechat si aspoň sny. Ráda píšu příběhy s mladými protagonisty. Důvod je jednoduchý: dokud hrdinové nezestárnou, nejsou jejich sny ani ztroskotané, ani směšné. A navíc, mladí nectí předpisy a omezení. V tom cítím naději, protože nic jiného než neustálé překračování pochybných hranic nemůže s problémy světa hnout.
Iva Procházková, spisovatelka