stehlikova
Jitka Stehlíková
(* 6. 3. 1955, Jeseník )

básnířka, publicistka

Debutovala dětskými verši v časopisech Ohníček a Pionýr; přispívala do Mladé fronty, Nové svobody (Ostrava), Ostravského kulturního měsíčníku, Literárního měsíčníku, po roce 1990 do Iniciál, Alternativy Novy, Revue Prostor, Hostu, Sociologického časopisu, Psího vína, a časopisu ochránců přírody Veronica. Psala písňové texty pro přerovskou skupinu Entuziasté.

Knihy
Poezie: Noční trhy (BB 1980)
Neobydlené ostrovy (BB 1987)
Hlasité deště (BB 1993)
Tančit na zvony (BB 2001, pod jménem Jitka Světlíková)

Příspěvky v almanaších:
Oheň 1, 2 (1975, 1978)
Do dlaní chceme žhavou lávu nabírat (1979)
Větrná pošta (1988)
Město velebené veršem (1998)
Země žulových křížů (2000)
Báseň mého srdce (2005)

 


Myšlenky z knih

Byl jsem jeden z vašeho houfu, smrtelný človíček, nepříliš vznešeného ani nízkého rodu. Ze starobylé rodiny, jak o sobě říkal Augustus Caesar. Příroda mi nedala ani špatnou, ani nestoudnou povahu. Uškodily mi spíš špatné návyky. Oklamalo mě dětství, strhlo mládí a napravilo stáří, když mě vlastní zkušenost naučila, že pravda je to, co jsem četl dávno předtím: Mládí a rozkoše jsou plané věci... Největší králové mého věku mě milovali a hleděli si mě. Nevím proč – budou to vědět sami. A tak jsem se s některými stýkal jako rovný s rovnými a jejich vysoké postavení bylo pro mne zdrojem mnoha výhod a žádné nelibosti.
Francesko Petrarka, z jeho listu potomkům