stibor_150 Vladimír Stibor (*25. 2. 1959, Benešov)

Narodil se jako druhý syn novináře a redaktora Štěpána Stibora, který nepodepsal, že souhlasí s okupací naší země. Autor se vyučil knihkupcem v Luhačovicích, vystudoval dálkové gymnázium v Praze. Žije a pracuje v kopcovité krajině pod Cunkovem. Je ženatý, otcem dvou dospělých dcer Diany a Luciány, šestiletého syna Štěpána. Byl ovlivněn přátelstvím básníka Vlastimila Maršíčka, doktora a spisovatele z pražské Kampy Jaroslava Hovorky, básnířky Karly Erbové aj.
Vydal doposud třináct sbírek poezie, tři knížky drobných próz. Podílel se edičně i autorsky na vzniku několika celostátních básnických almanachů, sestavil tři sborníky o svém rodném kraji, jenž leží mezi Sedlčanami a Petrovicemi. Externě se věnuje publicistice, připravuje rozhovory s osobnostmi české literární scény. Národním výborem kultury mu byla udělena Cena Kavárny Poetika za přínos literatury 2009.
V červenci 2010 vychází v Severočeské vědecké knihovně v Ústí nad Labem jeho poslední publikace s názvem Kniha aforismů a fejetonů aneb Nezbedárium. V rukopise má připravené dvě básnické sbírky.
Od roku 2002 je členem Obce spisovatelů.
Kontaktní adresa: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.  

Bibliografie

Básnické sbírky

1999  - Zpráva o zranitelnosti lidí
2000 - Trhání hořců
2002 - Zpráva o křehkosti slov
2003 -  O dlani jménem Nemesis
2004 -  Krajina, v níž se nevyznám
2004 - Odhad délky pochodu
2005 - Návrat měsíčních vzducholodí
2006 - Atrium z růžového pískovce
2006 - Básně 2000 – 2006
2007 - Proniklec
2008 - Conquistadoři noci a jejich psi
2009 - Slunečník boha milování
2009 – Jablko smírčího soudce

Knihy drobných próz

2003 -  Řeka poutníků, sbírka povídek
2007 -  Modrý strom, kniha povídek a fejetonů
2010 – Kniha aforismů a fejetonů aneb Nezbedárium


Inspirující myšlenky...

Chomský zmiňuje obrovské množství kapitálu, který je investovaný do reklamy a marketingu a „doma“ se užívá především k udržení konzumní společnosti. Před několika lety si „markeťáci“ uvědomili, že nezasahují velkou část společnosti. Protože nemá peníze - děti. A tak bylo vynaloženo spousta úsilí a přemýšlení jak vyvinout propagandu zamířenou na děti. Aby otravovali a škemrali u svých rodičů. Tahle disciplína aplikované psychologie, anglicky „nagging“ se nyní již vyučuje jako předmět na vysokých školách. Tady má Noam výborný vhled, že reklama podvrací trh. Neboť podle teorií ekonomie je trh založený na informovaných spotřebitelích, kteří dělají racionální rozhodnutí. Ale když se podíváme na televizní reklamy, jsou udělané tak, aby vytvořily neinformované spotřebitele dělající nerozumná rozhodnutí. To samé se děje ve volbách, které stojí na PR průmyslu (mluví o USA, analýza dalších států by byla velice zajímavá). Ten se rozhodně nesnaží vytvořit dobře informované voliče dělající rozumová rozhodnutí. Stejné techniky, které se používají k podlomení trhu, se používají k podlomení demokracie.
Noam Chomsky a Andre Vltchek, On western terrorism