Image
Jana Štroblová (*
1. 7. 1936, Praha)

básnířka, spisovatelka, překladatelka

Vystudovala FF UK v Praze, pracovala jako redaktorka SNDK, později externí Albatrosu. Po roce 1989 nějaký čas pracovala v redakci rozhlasu. Je předsedkyní společnosti Spisovatelé za práva zvířat.

Bibliografie: (jen první vydání)
Protěž, 1958
Pojď i na to hrát (Eva Šimonová, verše Jana Štroblová), 1961
Kdyby nebylo na sůl, 1961
Po-su-i: Drak z černé tůně (básně Jana Štroblová), 1964
Nemalujte srdce na zeï, 1966
Hostinec u dvou srdcí, 1966
Džbán žízně (básně Jana Štroblová), 1966
Ach ta láska nebeská (výbor se Zdeòkem Heřmanem), 1966
Archa, 1967
Orten Jiří: Hrob nezavřel se (výbor), 1969
Torza, 1970
Byl jednou balón, hodný, 1971
Zasněná slepice (německy), 1977
Zapomenutá korunka, 1978
Tajemství polí, 1979
Hra na třetího, 1979
Úplněk, 1980
Pohádky babičky babočky, 1980
Krtek Jauvej, 1980
Slůně na slunečním trůně, 1981
Mowat Farley: Ani pták nezapíval (básně Jana Štroblová), 1983
Úžeh, 1984
Sakja-Pandita: Pokladnice moudrých rčení (básně Jana Štroblová), 1984
Krajina na muří noze, 1984
Zákaz vjezdu do ráje, 1986
Obětní kámen, 1987
Kdo nosí miminka květinám, 1987
Budulínku, dobrou noc, 1987
čarodění, 1989
Hra na stvoření světa, 1991
Fatamorgány, 1991
Šlágr o lásce, 1992
Když je psů jako psů, 1994
Světlohry, 1996
český jazyk pro pátý ročník, 1996
Znáte tu pohádku? 1999
Kam až se může, 2000
Vzpomínka na Jaroslava Seiferta, 2001
Skrze tmu něčí oko, 2001
Hra na sochy, 2001
Vytí na měsíc, 2003
Až přistane poslední ostrov, 2003
Třetí břeh, 2006
Bylo nebylo – Jsme nejsme, 2006
Úzkost na kost, 2010
Rouhavé zpovědi, 2012
Neviditelné obrazy, 2015
Odstíny světla, 2018
Rok sem, rok tam, 2019
Lament, 2008

Překlady: (neúplná bibl.)
Cvetajeva Marie Ivanovna: Hodina duše, 1971
Kalinový keř, 1978 (spoluautorka překladu)
Matvejeva Novella Nikolajevna: Cesta návětrnem, 1978
Navrátil Ján: Dům u modré žirafy, 1986
Cvetajeva Marie Ivanovna: Začarovaný kruh, 1987
Uličiansky Ján: Neděle, 1987
Cvetajeva Marie Ivanovna: Poéma hory, 1992
Cvetajeva Marie Ivanovna: Vyznání na dálku, 1996
Pilinszky János: Ortel (spoluautorka překladu, 1999
Droogenbroodt, Germain: Přesýpací hodiny pouště (spoluautorka překladu), 2000
Leikert Jozef: Zámlky, 2001
Richter Milan: Pět ročních období, 2002
Feldek Lubomír: Velká kniha slovenských pohádek, 2004
Cvetajeva Marie Ivanovna: Pij, duše, co hrdlo ráčí. 2005
Černý mrak v bílém (spoluautorka překladu), 2005
Cvetajeva Marie Ivanovna: Umění a svědomí, 2006
Cvetajeva Marie Ivanovna: Pogrom života, 2006

 

Inspirující myšlenky...

Učitelé jsou – jak praví Platón o sofistech – ti z lidí, již slibují stát se lidstvu nejprospěšnějšími; ale oni jediní ze všech nejen nenapravují, co jim bylo svěřeno, nýbrž činí to ještě horším, a dávají si za to ještě platit. Kdyby se měla splňovat podmínka, již učinil svým žákům Pýthagorás, aby mu buď zaplatili, co žádá, anebo aby přísahali bohům, že mu zaplatí jeho námahu podle toho, jak vysoce si cení prospěch, jehož z jeho vyučování nabyli – tož by se páni učitelé divně na to dívali.
Michel de Montaigne