styblova150.jpg

Valja Stýblová (*4. 6. 1922, Charbin v Číně)

Česká spisovatelka, lékařka a politička se narodila se v rodině legionáře, poměrně brzy se dostala do Prahy, kde absolvovala gymnasium. Poté vystudovala medicínu (1950), roku 1965 se stala docentkou a roku 1977 profesorkou neurologie. Od roku 1974 pracovala jako přednostka neurologické kliniky Vinohradské nemocnice.
V letech 1981–1990 byla poslankyní Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Ocenění:

2007 - ZLATÁ STUHA 2006 za  prozaickou tvorbu  pro děti a mládež

Bibliografie

Mne soudila noc, 1948, vydáno až 1957. Objevuje se zde otázka práva potratu
Dům u nemocnice, 1959
Moje velká víra, 1960, o přírodním léčitelství
Dopis Kláře, 1963
Až bude padat hvězda, 1966
Nenávidím a miluji, 1969
Můj brácha, 1973
Na konci aleje, 1979, z domova důchodců
Skalpel, prosím, 1981, zfilmováno, jedná se o zpověď chirurga, který bilancuje nejen svůj profesionální život, ale i soukromý život. Na pozadí zdánlivě neoperovatelného případu.
Nevěra, 1984
Princ a Skřivánek, 1984
Zlaté rybky, 1988
Benjamin, 1992
Eli, Oli, Al a pes Hanibal, 1995
Most přes řeku Léthé, 1997
Most sebevrahů, 1999
Most aeskulapů, 2001
Ondinino prokletí, 2003
Lužanská mše - Vita brevis, 2005
Lužanská mše - Ars longa, 2006

 

Inspirující myšlenky...

Mohli byste předpokládat, že lidmi určenými k vykonávání té řezničiny se opovrhuje! Ne. Zahrnují se poctami! Oblékají se do látek zářivých barev a zdobí se zlatem; na hlavě nosí chocholy z peří, na prsou ozdoby; a udělují jim vyznamenání, odměny a tituly všeho druhu. Jsou hrdí, vážení, ženy je milují, dav je oslavuje jen proto, že jejich posláním je prolévat lidskou krev! Nosí po ulicích své smrtící nástroje a chodci v občanských tmavých šatech se na ně závistivě dívají. Poněvadž zabíjet, to je zákon, který příroda uložila do srdcí lidí! Nic není tak krásné a úctyhodné jako zabíjení!
Guy de Maupassant, Šílenec