styblova150.jpg

Valja Stýblová (*4. 6. 1922, Charbin v Číně)

Česká spisovatelka, lékařka a politička se narodila se v rodině legionáře, poměrně brzy se dostala do Prahy, kde absolvovala gymnasium. Poté vystudovala medicínu (1950), roku 1965 se stala docentkou a roku 1977 profesorkou neurologie. Od roku 1974 pracovala jako přednostka neurologické kliniky Vinohradské nemocnice.
V letech 1981–1990 byla poslankyní Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Ocenění:

2007 - ZLATÁ STUHA 2006 za  prozaickou tvorbu  pro děti a mládež

Bibliografie

Mne soudila noc, 1948, vydáno až 1957. Objevuje se zde otázka práva potratu
Dům u nemocnice, 1959
Moje velká víra, 1960, o přírodním léčitelství
Dopis Kláře, 1963
Až bude padat hvězda, 1966
Nenávidím a miluji, 1969
Můj brácha, 1973
Na konci aleje, 1979, z domova důchodců
Skalpel, prosím, 1981, zfilmováno, jedná se o zpověď chirurga, který bilancuje nejen svůj profesionální život, ale i soukromý život. Na pozadí zdánlivě neoperovatelného případu.
Nevěra, 1984
Princ a Skřivánek, 1984
Zlaté rybky, 1988
Benjamin, 1992
Eli, Oli, Al a pes Hanibal, 1995
Most přes řeku Léthé, 1997
Most sebevrahů, 1999
Most aeskulapů, 2001
Ondinino prokletí, 2003
Lužanská mše - Vita brevis, 2005
Lužanská mše - Ars longa, 2006

 


Myšlenky z knih

Slovo Bůh pro mne není nic víc než označení výtvoru lidské slabosti. Bible je sbírka legend, které jsou sice úctyhodné, ale přesto velice primitivní. Žádná její interpretace, byť by byla sebelepší, nemůže (podle mého názoru) tento fakt změnit.
Albert Einstein