suchy_jiri

Jiří Suchý
(*1. 10. 1931, Plzeň)

divadelník, herec, textař, zpěvák, básník, spisovatel, skladatel, hudebník, grafik, výtvarník

Všestranná osobnost na české umělecké scéně, která bezpochyby ovlivnila celou českou kulturu nejen koncem 20. století

Bibliografie:

Klokočí (1964)
Začalo to Redutou (1964)
Motýl (1965)
Sto povídek aneb nesplněný plán (1966)
Vyvěste fangle (1968)
Pro kočku (1968)
Písničky (1969)
Med ve vlasech (1970)
Růže růžová (1971)
Orchestrion z ráje I. (1981)
Orchestrion z ráje II. (1982)
Malý lexikon pro zamilované (1982)
Dr. Johann Faust (1985)
Knížka aneb Co mne jen tak napadlo (1986)
Kolik očí má den (1987)
Nevesta predaná Kubovi (1987)
Trocha poezie (1989)
Větší lexikon pro zamilované (1990)
Podoby podivuhodného muže (1990)
Semafor ve stávce (1990)
Knížka Další (1991)
Vzpomínání (1991)
Proč mají v zoologické zahradě klokana (1991)
Dítě školou povinné (1991)
Jen pro pány (1994)
Třicet pět let Semaforu (1994)
Život není obnošená vesta (1995)
Ty, co už neznáte (1997)
Tak nějak to bylo (1998)
3. knížka (1999)
No jo, ale… (1999)
Semafor-40 nezapomenutelných let (1999)
Encyklopedie 1-20 (Povídky, Písničky, Divadelní hry, Film, Rozhlas) (1999-2005)
Inventura (2000)
Černá vzducholoď (2001)
Mé srdce - tisíc kilowatt (2005)
Život není jenom legrace (i když většinou ano) (2007)
Kaluž (2007)
Skripta pro trenéry triatlonu III. Třídy (2008)
Historky Ferdinanda Havlíka jak je zapsal a převyprávěl Jiří Suchý (2008)
A noc je nahá černoška (2009)

převzatá z wikipedie a doplněna redakcí Čítáren

Inspirující myšlenky...

Mlok disponuje asi čtyřmi sty slovy; říká jen to, co slyšel nebo četl. O samostatném myšlení u něho nelze ovšem mluvit. Mlok dovede číst, ale jenom večerníky novin. Zajímá se o tytéž věci jako průměrný Angličan a reaguje na ně podobným způsobem, to jest ve směru ustálených, obecných názorů. Jeho duševní život – pokud lze o nějakém mluvit – pozůstává právě z představ a mínění toho času běžných. Jeho inteligenci není naprosto třeba přeceňovat, neboť v žádném ohledu nepřekračuje inteligenci průměrného člověka našich dnů.
Karel Čapek, Válka s mloky