sunkova lucie

Lucie Sunková  (*11. 7. 1974, Praha) roz. Šimková

scénáristka, režisérka, animátorka, výtvarnice a ilustrátorka, spisovatelka

V animaci se věnuje především technologii malby olejovými barvami na skle. Tři semestry vyučovala na FAMU studenty Cinema Studies.
https://www.luciesunkova.com

Ocenění :
Tvůrčí prémie FITES - festival FAMU za film V kleci, 1999
3. místo v hlasování kritiků o cenu Kristián - Febiofest - film Havran, 2000
3. místo v hlasování kritiků o cenu Kristián - Febiofest - film Podobizna, 2002
2. cena Mezinarodní kinoforum "Zolotoy vityaz" (Golden Knight) - film Podobizna,2003
28. International TV festival "Golden Chest" – Plovdiv - cena NATFA "Krastju Sarafov" - film Podobizna, 2003
Famafest - Portugalsko - " Youth Fiction Prize" - film Podobizna, 2004
1. místo FEMINAFILM Ústí nad Labem - film Pelargonie, 2005

Knihy:
Hopík závodníkem / Martin Kučera, Lucie Sunková, 2006
Supermáma / 2014
Příhody myšky Emilky / 2015
Červený medvídek

Filmografie:
1998     Sen ( The Dream )
1998     V kleci ( In the Cage )
2000     Havran ( The Raven )
2000     Tajemství cvrčků ( Mystery of Crickets )
2002     Podobizna ( The Portrait )
2005     Pelargónie ( Geranium )
2009     Kypr ( součást cyklu Evropské pexeso ) – animace
2010     Královéhradecký kraj (součást cyklu České pexeso) - animace
2013     Nouvelle Bonté (součást cyklu pro francouzskou televizi )


Myšlenky z knih

"Počasí začalo být opět chladné. "Jít ven? K čemu? Aby to člověka přivedlo na krchov," říkala Františka, které bylo milejší být tento týden doma, neboť její dcera, bratr i řeznice ho odjeli strávit do Combray. Ostatně když hovořila o počasí, tak nepřiměřeném roční době, tu jakožto poslední příslušnice sekty vyznávající fyzikální nauky tety Leonie, které v ní takto přežívaly v pozastřené podobě, dodávala: "To je zůstatek božího hněvu!" Ale odpovídal jsem na její stesky jen nyvým úsměvem a zůstal jsem vůči těmto předpovědím o to lhostejnější, že pro mne v každém případě mělo být krásně; viděl jsem už, jak se jitřní slunce třpytí na fiesolském vrchu, hřál jsem se v jeho paprscích; jejich intenzita mě nutila, abych s úsměvem otvíral a přivíral víčka, a ta se jako alabastrové lampy naplňovala růžovým přísvitem. Z Itálie se nevracely jenom zvony, přilétla spolu s nimi i Itálie sama."
Marcel Proust: Svět Guermantových (Hledání ztraceného času III)