sverak.jpg Zdeněk Svěrák  (*28. 3. 1936, Praha)

Narodil se v Praze. Po vystudování na pedagogické fakultě v Praze vystřídal několik zaměstnání. Nejdříve byl 3 roky učitelem, poté v letech 1961 – 1969 redaktorem Českého Rozhlasu a nakonec v letech 1977 – 1991 pracoval jako scénárista ve filmových studiích na Barrandově.
V letech 1961–1969 byl aktivním členem KSČ a roku 1977 byl dokonce signatářem Anticharty.


Bibliografie pro děti:

Pan Buřtík a pan Špejlík protrhli smůlu 1972
Prasátko z Popletova 1973
Tatínku, ta se ti povedla 1991, 2005
Radovanovy radovánky, 1994
Dělání všechny smutky zahání 1996
Jaké je to asi v čudu 2003
Když se zamiluje kůň 2004
Včelí medvídci od jara do zimy (texty písní) 2005
Mám v hlavě myš Lenku, (Uhlíř Jaroslav) 2006
Když je pěkné počasí, 2011
Písničky o zvířatech, 2013
Tiché šlapací království, 2017

Samostatné scénáře:

Vrchní, prchni
Tři veteráni
Vesničko má středisková
Obecná škola
Kolja
Lotrando a Zubejda
Tmavomodrý svět

Společné scénáře s Ladislavem Smoljakem:
Jáchyme, hoď ho do stroje
Na samotě u lesa
Marečku, podejte mi pero!
Kulový blesk
Trhák
Jára Cimrman ležící, spící
Rozpuštěný a vypuštěný

Inspirující myšlenky...

Což je civilizace něco jiného než schopnost používat věcí, jež vymyslel někdo jiný? I když Mloci, řekněme, nemají svých vlastních myšlenek, mohou mít docela dobře svou vědu. Nemají sice své hudby nebo literatury, ale obejdou se bez nich dokonale; a lidé počínají shledávat, že to je od těch Salamandrů báječně moderní. Tak vida, už se může člověk u Mloků ledačemus učit – a není divu: což nejsou Mloci ohromně úspěšní, a z čeho jiného si mají lidé brát příklad, ne-li z úspěchu? Ještě nikdy v dějinách lidstva se tolik nevyrábělo, nebudovalo a nevydělávalo jako v této veliké době. Nic platno, s Mloky přišel do světa obrovský pokrok a ideál, který se jmenuje Kvantita. „My lidé Mločího Věku,“ říká se s oprávněnou hrdostí; kam by se hrabal zastaralý Lidský Věk se svou pomalou, titěrnou a neužitečnou páračkou, které se říkalo kultura, umění, čistá věda nebo jak! Praví, uvedomělí lidé Mločího Věku už nebudou mařit svůj čas hloubáním o Podstatě Věcí; budou mít co dělat jenom s jejich počtem a s hromadnou výrobou. Celá budoucnost světa je v tom, aby se pořád zvyšovala výroba i konzum; pročež musí být ještě víc Mloků, aby mohli ještě víc vyrobit a sežrat. Mloci jsou jednoduše Množství; jejich epochální čin je v tom, že jich je tak mnoho. Teprve nyní může lidský důmysl pracovat naplno, neboť pracuje ve velkém, s krajní výrobní kapacitou a rekordním hospodářským obratem; zkrátka je to veliká doba. – Co tedy ještě chybí, aby se za obecné spokojenosti a prosperity uskutečnil Šťastný Nový Věk? Co překáží, aby se zrodila kýžená Utopie, v níž by byly sklizeny všechny ty technické triumfy a nádherné možnosti, které se lidskému blahobytu a mločí píli otvírají dál a dál, až do nedozírna?
Karel Čapek, Válka s mloky