Image

Jaromír Tomeček (*30. 9. 1906, Kroměříž – †15. 7. 1997, Brno)

spisovatel a obdivovatel přírody, píšící jak lyrické, tak realistické knihy o přírodě, myslivosti a ochraně přírody.

Vystudoval práva v Brně, ale až po mnoha peripetiích – pobytu na Zakarpatské Rusi, notářské škole v Bratislavě, totálním nasazení ve slévárně aj. pisovatelsky debutoval koncem 30. let 20. století časopiseckými fejetony a knihou povídek o zvířatech a přírodních obrázků pro děti Vuí se směje během druhé světové války. Jako novinář přispíval po celý život do mnoha periodik. Je autorem řady předmluv knih, doslovů a také katalogů výstav. Spolupracoval s Československým rozhlasem. V letech 1929-39 přispíval povídkami do košického vysílání. Od roku 1943 byl častým hostem vzdělávacích i zábavných pořadů. Spolupracoval s Československou televizí a podílel se na většině dílů velmi populárního cyklu Lovy beze zbraní. Je spoluautorem scénářů pořadů Sólo pro… lesy a Zahrada slunce.

Za své celoživotní dílo obdržel mj. Cenu literatury faktu (1994), za cyklus Zelená kurzíva, který byl otiskovaný ve Svobodném slově, dostal Cenu křepelek (1994).

Psal pro dospělé a pro mládež. Dá se říci, že jeho tvorba vyjadřuje jeho obrovskou lásku k přírodě, a to jak v knižní, tak novinářské práci. Měl mnoho přátel mezi výtvarníky, nejvíce knížek mu však ilustroval Mirko Hanák.

Bibliografie: 

Vuí se směje, 1944
Stříbrný lipan, 1944
Ryba a hvězda, 1945
Divní, 1945
Země zaslíbená, 1947
Na slunné stezce, 1953
Les u  řeky, 1954
Věčný hvozd, 1956
Zelená ozvěna, 1959
Předjitřní setkání, 1962
Jenom vteřiny, 1962
Admirál na Dyji, 1962
Zemí révového listu, 1964
Jeseníky (fot. Otakar Lenhart), 1964
Vlka živí nohy, 1965
Neklid, 1965
Valašská suita, (fot. Hrubý, Reichmann), 1965
Smaragdové stopy, 1966
Prales nekvete růžemi, 1967
Marko, 1967
Pod Pálavou (fot. Reichmann), 1970
Kameje, 1970
Doteky ticha, 1971
Závaží času, 1972
Mezi dvěma výstřely, 1972
Život zvířat – Savci (převypr. Brehm), 1974
Zastav se na chvíli, 1974
Divotvorné lovy, 1974
Výstřely a zaslíbení, 1975
Brno a okolí (fot. Fr. Přeučil), 1975
Po loveckých stezkách, 1976
Lovy beze zbraní, 1976
Pod perutí orla, 1977
Zázraky v přírodě, 1978
Psí hlas, 1979
Zelené ticho (fot. Holeček), 1980
Labutí oblaka, 1980
Ptačí příběhy, 1983
Mikulov – Památková reservace (spoluautor), 1983
Hoří, hoří, 1984
Živly a osudy, 1985
S nebem nad hlavou, 1985
Živly a osudy, 1985
Zaječí romance (fot. J. Holeček), 1988
Zlatá mandragora, 1990
Ne ohněm a mečem, 1994
Budiž světlo, 1994
Záhady divočiny, 1996
Teplomilná květena jižní Moravy (spoluautor), 1996
Minutová dramata, 1996
Dobrodružné lovy, 1997
Na poloninách, 1998

ODKAZ JAROMÍRA TOMEČKA. Lacina, Jan – Poláček, Jiří (eds.) Brno: Základní organizace ČSOP Veronica, 2008. 160 s. ISBN 978-80-904109-3-0.
Sborník přibližuje významného představitele přírodní beletrie Jaromíra Tomečka (1906–1997).
Vedle spolueditora Jiřího Poláčka byli dalšími přispěvateli pracovníci PdF MU Přemysl Hauser a Martin Reissner. Jiří Poláček přispěl úvodní studií Odkaz Jaromíra Tomečka, Přemysl Hauser studií o Tomečkově lexiku (Vírník, babec, hlucháň…) a Martin Reissner pojednáním o ilustrátorech Tomečkových knih (Mirko Hanák a ti druzí).
Sborník dále obsahuje příspěvky sedmadvaceti autorů z jiných pracovišť, ukázky z Tomečkovy tvorby, soubor jeho fotografií a soupis jeho knih, jakož i medailony přispěvatelů.

 

Inspirující myšlenky...

Dokumentární film o himálajském sádhuovi jsem už kdysi viděl. Včera jsem ho zhlédl znovu, ale že by mi to něco dalo, to říct nemohu. Příroda tam nahoře ve velehorách je pěkná, cožpak o to, tu samotu bych bral taky, ale ty kecy kolem toho, to je děs! Jako by to bez toho nesmyslného prázdného tlachání a bez těch směšných rituálů a úkonů nešlo. S lidmi, a to i s těmi nejduchovnějšími, je ta potíž, že neustále moc mluví, a tudíž lžou. Stále ty dokolečka omílané vyprázdněné, nicneříkající slova bez obsahu, slova jako „Bůh“, „láska“, „mír“, „nenásilí“, „nesobeckost“, „soucit“, „lidstvo“... Vyšinutou mysl prostě nepředěláš. Z toho je vidět, jak jsou si všechna náboženství, všichni lidé podobní. Bohužel. Ale buddhisté alespoň považují zvířata za své bratry a nepodřezávají je a nežerou.
Misantrop, Reinlebensborn