troska.jpg Jan Matzal Troska (*3. 8. 1881, Valašské Klobouky -  †3. 9. 1961)

Narodil se 3. srpna. 1881 ve Valašských Klobukách a Moravu opustil až po svých školních letech - odešel pracovat do plzeňské škodovky, pak putoval přes Mladou Boleslav do Peček. V roce 1917 byl poslán na italskou frontu - byl totiž usvědčen z krytí sabotáží dělníků. Po válce v letech 1921 až 1926 působil v Jugoslávii, pak se vrátil do vlasti. Od mládí trpěl Ménierovou chorobou, způsobující dlouhotrvající závratě. Postupné zhoršování jeho zdravotního stavu pokračovalo, a tak ve svých devětačtyřiceti letech odešel do trvalého invalidního důchodu.

Teprve tehdy začal publikovat, zpočátku povídky a fejetony. Jeho první větší prací byl vesnický román Boží soud (pseudonym Jan Merfort, 1935). Pak se již vrhl do světa verneovsky zabarveného - Vládce mořských hlubin (čas. 1936-37, knižně 1941), Paprsky života a smrti  (čas. 1937-39, kniž. Pistole míru 1941), a dvě trilogie: Kapitán Nemo (Nemova říše, Rozkazy z éteru, Neviditelná armáda, 1939) a Zápas s nebem (Smrtonoš, Podobni bohům, Metla nebes, 1940-41). Posledním jeho SF románem byl Planeta Leon (1943). Po válce už neměl moc příležitosti k publikování, na čemž se podílela jak státní kulturní politika, tak i jeho zdravotní stav. Roku 1949 odhlásil "spisovatelskou  živnost" a v požehnaném věku osmdesáti let zemřel 3. září 1961.

Koncem šedesátých a na počátku sedmdesátých let vydalo nakladatelství Profil Ostrava obě trilogie, díky kterým jsem se s Troskovým dílem seznámil. Zoufale naivní zacházení s fyzikou je až skoro paradoxní u člověka, který pracoval ve vysokých funkcích v elektrotechnických firmách, ve slévárně a ve strojírnách. A prostota děje i dialogů? Vizte: Zeměpis byl Arneho koníčkem a před odjezdem na své mapě Sundské ostrovy důkladně prostudoval... Dovedete si to představit? Slyším mluvit chlapečka: Bohdá, že žízní nezahyneme!

Přesto jeho knížky měly podmanivou sílu. Ta vycházela z jeho nápaditosti. Rok před Isaacem Asimovem využil čapkovský motiv robotů. Ale nejenom to: poslal své hrdiny na kosmickou pouť, ne jenom na Mars, ale do "velkého" vesmíru. Představuje mimozemské civilizace. Smrtonoš se dokáže naklonovat. Piráti ze Žlutého přízraku  používají telepatie. A koncept  meziplanetárního svazu u Trosky nalezneme o dva roky dříve, než Asimov vydal Nadaci. Přitom Troska neopisoval, americkou literaturu SF neznal. Bohužel ale také zůstal "jen" českým autorem. Přes velkou naivitu, s kterou popisuje některé fyzikální jevy a rovněž tak nepravděpodobné výroky v dialozích, zůstáva Troska studnicí velkých napadů, které bohužel nedotáhl k literární dokonalosti. Přesto i dnes je jeho dílo čtivé a rozhodně mladé čtenáře zaujme.

Bibliografie:

Boží soud (pseudonym Jan Merfort, 1935).
Vládce mořských hlubin (čas. 1936-37, knižně 1941),
Paprsky života a smrti  (čas. 1937-39, kniž. Pistole míru 1941)
Kapitán Nemo (Nemova říše, Rozkazy z éteru, Neviditelná armáda, 1939)
Zápas s nebem (Smrtonoš, Podobni bohům, Metla nebes, 1940-41)
Planeta Leon (1943)


Inspirující myšlenky...

Moderní filosofové tvrdí, že se jim nelíbí věčný trest na onom světě. Můžou být spokojeni. Stvořili věčný trest už zde, na tomto světě. Škvařit se navěky v pekle je samo o sobě dost zlé, ale octnout se v pekle na mírném ohni a ještě muset uznat, že teplota je snesitelná – to je přímo nesnesitelné. Všechno běží den po dni dál, pokud se zabýváme věcmi. Všechno se naopak prudce zarazí, jakmile přejdeme k lidem. Žádné subtilní duchovní zlo nemůže být založeno na faktu, že se lidé pořád vytahují svými nectnostmi – nesnesitelnými se stávají, až teprve když se začnou vytahovat svými ctnostmi. Moderní svět je špatný, protože je civilizovaný.
Gilbert Keith Chesterton (1874 – 1936)