stuka_150.jpg

Ivo Štuka (*10. 2. 1930, Juliánov-Brno -  †20. 11. 2007, Praha) 

básník, spisovatel, překladatel

byl reaktorem v novinách a různých časopisech, v dobách zákazu od sedmdesátých let byl korektorem v tiskárnách. Po roce 1989 se krátce vrátil k redaktorské činnosti, ale pak se věnoval už jen své tvorbě. Některé práce vytvořil společně s manželkou Ilonou Borskou.

Zlatá stuha 1999 za knihu Abecednik.

Bibliografie:
Kolem vatry, 1955
Smolné krůpěje, 1955
Na konci města, 1958
Dvě sovovská zastavení, s V. Michálkem, 1959
Pod námi země, 1961
Po světě pěšky, autem, v raketě, 1961
Zpívající vodopád, 1962
Šest dnů na Luně, 1963
Svět se točí dokolečka, s I. Borskou, 1963
Pohled dešťových kapek, 1964
Pět minut v baloně, 1966
Barevné pohádky, s I. Borskou, 1967
Král vzduchu, 1970
A jméno její, 1970
Trůn, na kterém se stojí, s I. Borskou, 1975
Variace, 1977, a také J. Jakoubek a J. Vedral
U kotníků závrati,1986
Padá černá jiskra, 1989
Říkadla a šeptánky, s I. Borskou, 1989
Letci v bouři, s I. Borskou, 1991
Minimum na cesty, s I. Borskou, 1998
Abecedník, 1999
Kocourek Mourek, 2000
Kde bloudí velbloudi, 2003

a překlady


Podobné články

Inspirující myšlenky...

Jak přesně musejí být vlasy dlouhé, aby se považovaly za „dlouhé“, to se mění od kultury ke kultuře, nebo dokonce i v rámci jedné kultury. Například žena s vlasy po bradu může mít v mnoha kulturách ještě krátké vlasy, kdežto muž se stejnou délkou vlasů by měl v té samé kultuře již vlasy dlouhé. Vědci pohlížejí na dlouhé vlasy a chlupy jako na souhru přirozeného výběru u velké části zvířecích druhů, neboť délka srsti je běžnou známkou dobrého zdraví. Freudiáni se na to též dívají v sexuálním světle, a sice jako na zviditelnění odpoutavšího se idu (našeho nerozumného já) od útlaku superega (našeho rozumného nadjá). Vlasy signalizují rozdíly mezi pohlavími, jakož i rozdíly ideologické. Opačná pohlaví i opačné ideologie mají sklon mít i opačné vlasy, například délku vlasů.
Dlouhé vlasy v dějinách