stuka_150.jpg

Ivo Štuka (*10. 2. 1930, Juliánov-Brno -  †20. 11. 2007, Praha) 

básník, spisovatel, překladatel

byl reaktorem v novinách a různých časopisech, v dobách zákazu od sedmdesátých let byl korektorem v tiskárnách. Po roce 1989 se krátce vrátil k redaktorské činnosti, ale pak se věnoval už jen své tvorbě. Některé práce vytvořil společně s manželkou Ilonou Borskou.

Zlatá stuha 1999 za knihu Abecednik.

Bibliografie:
Kolem vatry, 1955
Smolné krůpěje, 1955
Na konci města, 1958
Dvě sovovská zastavení, s V. Michálkem, 1959
Pod námi země, 1961
Po světě pěšky, autem, v raketě, 1961
Zpívající vodopád, 1962
Šest dnů na Luně, 1963
Svět se točí dokolečka, s I. Borskou, 1963
Pohled dešťových kapek, 1964
Pět minut v baloně, 1966
Barevné pohádky, s I. Borskou, 1967
Král vzduchu, 1970
A jméno její, 1970
Trůn, na kterém se stojí, s I. Borskou, 1975
Variace, 1977, a také J. Jakoubek a J. Vedral
U kotníků závrati,1986
Padá černá jiskra, 1989
Říkadla a šeptánky, s I. Borskou, 1989
Letci v bouři, s I. Borskou, 1991
Minimum na cesty, s I. Borskou, 1998
Abecedník, 1999
Kocourek Mourek, 2000
Kde bloudí velbloudi, 2003

a překlady


Podobné články

Inspirující myšlenky...

Upřímně řečeno, Otče, prodloužená budoucnost mě neláká. Musela by mít smysl. Občas pochybuji, že život sám má smysl. Je-li to tak, byl by prodloužený život ještě nesmyslnější. Pro delší život bych potřeboval mnohem pádnější důvod... Viděl jsem, jak všechny národy sílí, ale ne v moudrosti, ale v nízkých vášních a touze po ničení. Viděl jsem, jak sílí moc jejich strojů, až se jediný ozbrojený muž vyrovnal celému vojsku. Zjevila se mi doba, kdy lidé, opilí svou zručností ve vraždění, tak běsnili po celém světě, že každá kniha a každý poklad byly odsouzeny k záhubě. Ta vize byla tak jasná a silná, že jsem se rozhodl shromáždit co nejvíce výtvorů krásy a kultury a ochránit je před zkázou, ke které svět spěje. Ztraceny obzor (1938), James Hilton