urbankova_dagmar

Dagmar Urbánková (*1972, Valašské Meziříčí)

Scénografka, výtvarnice, spisovatelka 

Scénografii na pražské DAMU studovala v letech 1992 až 1998, potom absolvovala i stáž v australské Tasmánii. Věnuje se autorskému divadlu, poezii, výtvarnému umění a píše knihy pro děti a rovněž knihy ilustruje. V současné době pracuje jako výtvarnice v divadle Minor.

https://dagmar-urbankova.wz.cz/index2.html

Autorské divadlo
Mechanický cirkus (stolní divadlo, 1996)
O okradeném lakomci (divadlo jednoho diváka, 2000).

Pro děti
Byl jednou jeden dům (Baobab 2004)
Adam a koleno (Baobab 2007)
Chlebová hora (Baobab 2010)
Cirkus ulice (Baobab 2012)
Už měkoně vyvádějí (Baobab 2016)
Maškary (Baobab 2016)

Ilustrace
Potopené zrcadlo. Legendy, pověsti a pověry z Bretaně (Argo 2005).

Další knihy a sbírky

Fjertoch si vyšiju (Eman 2007) soubor krátkých próz
Fujary kostí (2008) básně
Ta hlava větru vypadá jako pes (Host 2008)
Otec seče trávu (2013)

urbankova-koleno-adam-kuchyn


adam-koleno-urbankova

 

Josífkův pekelný týden, Albatros 2010 a Já se nechtěl stěhovat!, Mladá fronta 2010

Inspirující myšlenky...

Dolanský mlýn najednou se zastavil. Byloť to ponejprv zas po třiceti letech. Tenkrát zemřel starý mlynář, dnes jeho syn. Mlýn dolanský dle starého obyčeje se zastavil při posledním pána svého vzdechnutí a celé okolí nad nenadálým, neobvyklým tím tichem takřka zkamenělo. Štěpy v sadě, obalené květem růžovým a bílým, podivením sebou ani nepohnuly, větřík jasnou hladinu rybníka po celé ráno dovádivě rozzčeřující úžasem zatajil dech, šepotavé rákosí ostýchavě oněmělo. V olších u potoka to utichlo jako v kostele. Strnadi a drozdové o závod v lupenatém jich chládku prozpěvující ani tam již netíkli, co jim selhal průvod ze mlýna. A čáp jako starý mudrc okolo vody zamyšleně se procházeje, zůstal zaraženě na jedné noze stát; nedůvěřivě zíral k mlýnu, jakoby očekával, že bílé to stavení, oblité nejzlatějším slunéčkem májovým, asi tak neočekávaně zmizí, jako v něm zanikl klepot veselý…
Karolina Světlá, Kříž u potoka