vachal150.jpg

Josef Váchal (23. 9. 1884 Milavč u Domažlic - 10. 5. 1969, Studeňany)

mnohostranný umělec; spisovatel a básník, malíř, řezbář a především grafik a typograf: autor řady volných leptů, dřevorytů a linořezů, ilustrátor knih svých i jiných autorů a neúnavný kreslíř; kaligrafický písař, tvůrce vlastních písem a originálních knižních úprav, objevitel - mimo jiné - nové techniky barevného dřevorytu. Národní umělec.

Umělecká osobnost Josefa Váchala je výjimečná; jestliže ho kdysi kritika charakterizovala jako diabolika, extrémistu, heretika, vizionáře, exhibicionistu, ironického esoterika, misantropa či podivína, postihla tím pouze některé stránky Váchalovy jedinečné, rozporuplné a výlučné povahy.

Po nástupu komunistického režimu se postupně dostával do kulturní i společenské izolace. Váchal dožíval v zapomnění (na rodinném statku družky Anny Mackové ve Studeňanech) pod šikanou traktorové stanice místního JZD. Ani krátká změna atmosféry ve společnosti roku 1968 oběma umělcům nic nepřinesla. Nicméně Váchal byl oceněn titulem národní umělec (přijal jej s chladnou lhostjností) a krátce potom umírá.
Je pochován na hřbitově v Radimi. Rozsah a význam jeho díla mohl být pro veřejnost znovuobjeven a doceněn až po roce 1989. Roku 1993 nakladatelství Paseka, kterému dal Váchal jméno, otevřelo v Litomyšli muzeum Josefa Váchala Portmoneum, umístěné v domku Váchalova přítele Josefa Portmana. Interiér domku si nechal Portman ve 20. letech vyzdobit právě od Váchala.

Bibliografie

Pláň astrální – Spiritistická sedánka (1906)
Pláň elementální – Pláň vášní a pudů (1907)
Magie (1909)
Z rituálu toledských heretiků listy některé o příchodu Páně jednající (1911)
Vzývači ďábla (1911–1920)
Josefa Váchala nový kalendář tolerancý na rok 1923 (1922)
Ďáblova pohádka aneb Přírodopis strašidel (1924)
Krvavý román (1924, zfilmováno 1993)
Koruna bludařstva to jest Postyla kacířská (1926)
Mor v Korčule (1927)
Malíř na frontě (1929)
Šumava umírající a romantická (1931)
Orbis pictus aneb Doplňky k Jana Amosa Komenského Světu v obrazech (1932)
Receptář barevného dřevotisku (1934)

vachal_450_2.jpg

vachal 450 1

 


Myšlenky z knih

Dokumentární film o himálajském sádhuovi jsem už kdysi viděl. Včera jsem ho zhlédl znovu, ale že by mi to něco dalo, to říct nemohu. Příroda tam nahoře ve velehorách je pěkná, cožpak o to, tu samotu bych bral taky, ale ty kecy kolem toho, to je děs! Jako by to bez toho nesmyslného prázdného tlachání a bez těch směšných rituálů a úkonů nešlo. S lidmi, a to i s těmi nejduchovnějšími, je ta potíž, že neustále moc mluví, a tudíž lžou. Stále ty dokolečka omílané vyprázdněné, nicneříkající slova bez obsahu, slova jako „Bůh“, „láska“, „mír“, „nenásilí“, „nesobeckost“, „soucit“, „lidstvo“... Vyšinutou mysl prostě nepředěláš. Z toho je vidět, jak jsou si všechna náboženství, všichni lidé podobní. Bohužel. Ale buddhisté alespoň považují zvířata za své bratry a nepodřezávají je a nežerou.
Misantrop, Reinlebensborn