vaculik ludvik biografie

Ludvík Vaculík  (*23. 7. 1926, Brumov-Bylnice – †6. 6. 2015, Dobřichovice)

spisovatel, publicista

Spisovatel, který je symbolem proměn několika minulých desetiletí. Od poválečné doby plné nadšení a optimismu, po trpké zklamání a opětovné nadšení z nabyté "svobody" po roce 1989 a postupného vystřízlivění směrující k dalšímu zklamání, tentokrát z tzv. kapitalistického myšlení a proměny společnosti. Viz. například jeho kniha Poslední slovo (2002), výběr z fejetonů pro Lidové noviny z let 1989–2001 nebo Hodiny klavíru (2007) komponovaný deník z let 2004–2005.
Během svého života se nebál přiznat pochybení i závažné chyby a to je zřejmě jeho největší krédo.

V padesátých letech byl, jako mnoho dalších spisovatelů přesvědčený komunista. Novela Sekyra, vydaná v roce 1966 znamenala přehodnocení názorů na agresivní komunistickou politiku té doby. Velmi sugestivně v ní popsal jak poválečné nadšení, tak zklamání z politického vývoje. Za projev na sjezdu svazu spisovatelů v roce 1967 byl vyloučen ze strany a jeho manifest za lidská práva v socialistickém Československu 2000 slov (1968) je dnes považována za jeden z důležitých momentů pražského jara. Kniha Český snář (1983 v Torontu) je po roce propracovanější výpověď o představitelích neoficiální kultury v 70. letech včetně milostných pletek samotného autora.

Dílo:

Na farmě mládeže, SNPL  1958
Rušný dům, ČS 1963
Sekyra, ČS 1966
Morčata (rukopis), 1973
Rozhovor z roku 1975 (rukopis)
Český snář (rukopis) 1981
Fejetony 1982 (rukopis)
Sólo pro psací stroj 1976 – 1979. Index 1984
Milí spolužáci sv. 1 a 2, Index 1986
Kniha dělnická (rukopis),  1986
Československý fejeton 1978 – 1979 (rukopis), 1986
Jaro je tady (rukopis) 1987
Srpnový rok, Mladá fronta 1990
Nové vlastenecké písně Karla Havlíčka Borovského, Scéna 1990
Československý fejeton 1975 -1976, Novinář 1990
Stará dáma se baví, Lidové noviny 1991
Jak se dělá chlapec, Atlantis 1993
Nad jezerem škaredě hrát, Ivo Železný 1996
Nepaměti, Mladá fronta, 1998
Cesta na Praděd, Atlantis 2001
Loučení k panně. Atlantis 2002
Polepšené pěsničky, Dokořán 2006
Hodiny klavíru, Atlantis 2007
Tisíce slov; Zpráva o svatbě, Atlantis 2008
Petr má medvěda nebo co, Meander 2008
Dřevěná mysl, Dokořán 2008
Poslední slovo, Dokořán 2009
Rušný dům, Atlantis 2011
Koza na trati, Veduta 2011
Říp nevybuchl, Dokořán 2012
Korespondence, Mladá fronta 2012
Další tisíce; Jonáš a obluda, Atlantis 2015 

Inspirující myšlenky...

Což je civilizace něco jiného než schopnost používat věcí, jež vymyslel někdo jiný? I když Mloci, řekněme, nemají svých vlastních myšlenek, mohou mít docela dobře svou vědu. Nemají sice své hudby nebo literatury, ale obejdou se bez nich dokonale; a lidé počínají shledávat, že to je od těch Salamandrů báječně moderní. Tak vida, už se může člověk u Mloků ledačemus učit – a není divu: což nejsou Mloci ohromně úspěšní, a z čeho jiného si mají lidé brát příklad, ne-li z úspěchu? Ještě nikdy v dějinách lidstva se tolik nevyrábělo, nebudovalo a nevydělávalo jako v této veliké době. Nic platno, s Mloky přišel do světa obrovský pokrok a ideál, který se jmenuje Kvantita. „My lidé Mločího Věku,“ říká se s oprávněnou hrdostí; kam by se hrabal zastaralý Lidský Věk se svou pomalou, titěrnou a neužitečnou páračkou, které se říkalo kultura, umění, čistá věda nebo jak! Praví, uvedomělí lidé Mločího Věku už nebudou mařit svůj čas hloubáním o Podstatě Věcí; budou mít co dělat jenom s jejich počtem a s hromadnou výrobou. Celá budoucnost světa je v tom, aby se pořád zvyšovala výroba i konzum; pročež musí být ještě víc Mloků, aby mohli ještě víc vyrobit a sežrat. Mloci jsou jednoduše Množství; jejich epochální čin je v tom, že jich je tak mnoho. Teprve nyní může lidský důmysl pracovat naplno, neboť pracuje ve velkém, s krajní výrobní kapacitou a rekordním hospodářským obratem; zkrátka je to veliká doba. – Co tedy ještě chybí, aby se za obecné spokojenosti a prosperity uskutečnil Šťastný Nový Věk? Co překáží, aby se zrodila kýžená Utopie, v níž by byly sklizeny všechny ty technické triumfy a nádherné možnosti, které se lidskému blahobytu a mločí píli otvírají dál a dál, až do nedozírna?
Karel Čapek, Válka s mloky