 |
Vladislav Vančura (*23. 6. 1891, Háj u Opavy - †1. 6. 1942, Praha) spisovatel, publicista, dramatik, scénárista, filmový režisér Narodil se mezi Ostravou a Opavou, v Háji u Opavy. Dětství prožil ve středních Čechách, kde studoval na gymnáziu v Benešově u Prahy.. Navštěvoval umělecko-průmyslovou školu a pokoušel se dostat na pražskou Akademii výtvarných umění. V roce 1915 nakonec odmaturoval na gymnáziu v Praze. Započal studovat právnickou fakultu, pak přestoupil na medicínu. Lékařkou fakultu dokončil roku 1921. V témže roce nastoupil praxi lékaře na Zbraslavi a oženil se. Po několika letech ale skončil, a naplno se věnuje literární tvorbě. Podnikl několik zahraničních cest – Francie, Sovětský svaz. Vladislav Vančura zakládal avantgardního sdružení Devětsil v roce 1920 a stal se jeho prvním předsedou. Od roku 1921 byl členem KSČ a podílel se na akcích levicové inteligence. V roce 1929 byl ze strany vyloučen. Ve 30. letech působil v nakladatelství Družstevní práce. Za okupace se zapojil do odboje. Po atentátu na Hendricha byl Vladislav Vančura 12. 5. 1942 zatčen gestapem a 1. 6. 1942 v Praze popraven. Bibliografie: Knihy pro děti Kubula a Kuba Kubikula (1931) Další knihy Amazonský proud – 1923 Dlouhý, Široký a Bystrozraký Pekař Jan Marhoul – 1924 Pole orná a válečná – 1925 Rozmarné léto – 1926 Poslední soud – 1929 Hrdelní pře anebo přísloví – 1930 Markéta Lazarová – 1931 Útěk do Budína – 1932 Konec starých časů – 1934 Tři řeky – román z roku 1936 Rodina Horváthova (1938) Obrazy z dějin národa českého – (1939–1940) Občan Don Quijote – Sborník Kněz Gudari – dělnická ročenka Kosmas Učitel a žák Drama Jezero Ukereve – 1935 Josefína – 1941 Režie Marijka nevěrnice – scénář Ivan Olbracht Na sluneční straně Naši furianti Před maturitou Nikola Šuhaj lupežník |
Databáze autoři a ilustrátoři
Podobné články
Inspirující myšlenky...
Život je stejně divná věc. Proč lidi ustavičně touží po životě? Je to hra, ve který žádnej člověk nevyhraje. Žít, to znamená do úmoru se dřít a snášet útrapy. Těžký je žít. V bolesti nemluvně vsaje první dech, v bolesti starej člověk vydechne naposledy a všecky jeho dni jsou plný trápení a zármutku. A přece klopejtá a potácí se do otevřený náruče smrti s hlavou otočenou dozadu a zápasí až doposledka. A smrt je laskavá. Přece právě život a věci života člověku ubližujou. A přesto milujem život a nenávidíme smrt. To je hrozně divný.Jack London: Ženská statečnost
