vancura150.jpg
Vladislav Vančura (*23. 6. 1891, Háj u Opavy - †1. 6. 1942, Praha)

spisovatel, publicista, dramatik, scénárista, filmový režisér

Narodil se mezi Ostravou a Opavou, v Háji u Opavy. Dětství prožil ve středních Čechách, kde studoval na gymnáziu v Benešově u Prahy.. Navštěvoval umělecko-průmyslovou školu a pokoušel se dostat na pražskou Akademii výtvarných umění. V roce 1915 nakonec odmaturoval na gymnáziu v Praze. Započal studovat právnickou fakultu, pak přestoupil na medicínu. Lékařkou fakultu dokončil roku 1921. V témže roce nastoupil praxi lékaře na Zbraslavi a oženil se. Po několika letech ale skončil, a naplno se věnuje literární tvorbě. Podnikl několik zahraničních cest – Francie, Sovětský svaz.
Vladislav Vančura zakládal avantgardního sdružení Devětsil  v roce 1920 a stal se jeho prvním předsedou. Od roku 1921 byl členem KSČ a podílel se na akcích levicové inteligence. V roce 1929 byl ze strany vyloučen. Ve 30. letech působil v nakladatelství Družstevní práce. Za okupace se zapojil do odboje. Po atentátu na Hendricha byl Vladislav Vančura 12. 5. 1942 zatčen gestapem a 1. 6. 1942 v Praze popraven.


Bibliografie:

Knihy pro děti
Kubula a Kuba Kubikula (1931)

Další knihy
Amazonský proud – 1923
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Pekař Jan Marhoul – 1924
Pole orná a válečná – 1925
Rozmarné léto – 1926
Poslední soud – 1929
Hrdelní pře anebo přísloví – 1930
Markéta Lazarová – 1931
Útěk do Budína – 1932
Konec starých časů – 1934
Tři řeky – román z roku 1936
Rodina Horváthova (1938)
Obrazy z dějin národa českého – (1939–1940)
Občan Don Quijote – Sborník
Kněz Gudari – dělnická ročenka
Kosmas
Učitel a žák

Drama
Jezero Ukereve – 1935
Josefína – 1941
Režie
Marijka nevěrnice – scénář Ivan Olbracht
Na sluneční straně
Naši furianti
Před maturitou
Nikola Šuhaj lupežník

Inspirující myšlenky...

Slavnostní oběť – akt vytvářející posvátno – je toho příkladem. Ve své nejvyšší (a také nejčastější) formě je oběť rituálním odsouzením člověka nebo zvířete k smrti. V dávnověku mohlo být i samo usmrcení zvířete předmětem zákazu, čímž by se zdůvodnily vražedné usmiřovací rituály. Dnes je postihováno všeobecným zákazem pouze usmrcení člověka. Právě pomocí této oběti je možné podílet se na zločinu, jenž se takto stává společným zločinem všech účastníků: jde o svaté přijímání.
Georges Bataille, Erotika, opora morálky