velkoborsky frana

Fráňa Velkoborský (*6. 1. 1900, Hromnice u Plzně – †8. 11. 1958, Ústí nad Labem)

básník, spisovatel

První knihu vydal roku 1925. Byla to lyrická sbírka Tiché průboje. Později vydal celkem 8 meditativních sbírek. Do literatury se zapsal jako výrazný spisovatel pro mládež, pro kterou upravoval pohádky a mýty severoamerických indiánů. Napsal vynikají knihu, dodnes málo známou, Jabloňová stezka. Otec vynikajícího překladatele Jana Petra Velkoborského a fotografa Petra Velkoborského.

Poezie:
Tiché průboje (1925)
Srdce a zrada (1926)
Barvy severu (1928)
Sníh na horách (1928)
Jediný ve světě (1928)
Ruka na jílci (1939)
Čtvero ročních časů (1947)
Naše zvířátka (1947) pro děti

Pohádky:
Vděčný skřítek. Laponská pohádka. Pestrý týden 12, 1937, 43, s. 19.

Dramatické hry:
Ovčí ostrov (1944), rozhlasová hra
Sobolí plášť (1944), rozhlasová hra
Balada z hor (1944), divadelní hra, knižně 1946

Beletrie:
Ze světa rudých tváří (1957) mýty, pověsti a pohádky severoamerických Indiánů
Jabloňová stezka (posmrtně 1958) O životě Jonathana Chapmana, americká obdoba Muže, který sázel stromy

Inspirující myšlenky...

Což je civilizace něco jiného než schopnost používat věcí, jež vymyslel někdo jiný? I když Mloci, řekněme, nemají svých vlastních myšlenek, mohou mít docela dobře svou vědu. Nemají sice své hudby nebo literatury, ale obejdou se bez nich dokonale; a lidé počínají shledávat, že to je od těch Salamandrů báječně moderní. Tak vida, už se může člověk u Mloků ledačemus učit – a není divu: což nejsou Mloci ohromně úspěšní, a z čeho jiného si mají lidé brát příklad, ne-li z úspěchu? Ještě nikdy v dějinách lidstva se tolik nevyrábělo, nebudovalo a nevydělávalo jako v této veliké době. Nic platno, s Mloky přišel do světa obrovský pokrok a ideál, který se jmenuje Kvantita. „My lidé Mločího Věku,“ říká se s oprávněnou hrdostí; kam by se hrabal zastaralý Lidský Věk se svou pomalou, titěrnou a neužitečnou páračkou, které se říkalo kultura, umění, čistá věda nebo jak! Praví, uvedomělí lidé Mločího Věku už nebudou mařit svůj čas hloubáním o Podstatě Věcí; budou mít co dělat jenom s jejich počtem a s hromadnou výrobou. Celá budoucnost světa je v tom, aby se pořád zvyšovala výroba i konzum; pročež musí být ještě víc Mloků, aby mohli ještě víc vyrobit a sežrat. Mloci jsou jednoduše Množství; jejich epochální čin je v tom, že jich je tak mnoho. Teprve nyní může lidský důmysl pracovat naplno, neboť pracuje ve velkém, s krajní výrobní kapacitou a rekordním hospodářským obratem; zkrátka je to veliká doba. – Co tedy ještě chybí, aby se za obecné spokojenosti a prosperity uskutečnil Šťastný Nový Věk? Co překáží, aby se zrodila kýžená Utopie, v níž by byly sklizeny všechny ty technické triumfy a nádherné možnosti, které se lidskému blahobytu a mločí píli otvírají dál a dál, až do nedozírna?
Karel Čapek, Válka s mloky