viewegh150.jpg

Michal Viewegh (*31. 3. 1962, Praha)

spisovatel

Ceny
Cena Jiřího Ortena (1993)
Magnesia Litera (2005)
 

Knihy pro děti
Krátké pohádky pro unavené rodiče (2007)
Tři tatínci a maminka (spolu s M. Reinerem a Pavlem Šrutem), 2010

Knihy pro dospělé
Názory na vraždu (1990)
Báječná léta pod psa (1992)
Nápady laskavého čtenáře (1993)
Výchova dívek v Čechách (1994)
Účastníci zájezdu (1996)
Zapisovatelé otcovské lásky (1998)
Povídky o manželství a sexu (1999)
Nové nápady laskavého čtenáře (2000)
Švédské stoly aneb Jací jsme (2000)
Román pro ženy (2001)
Miluj mě víc (2002)
Báječná léta s Klausem (2002)
Schůzky s tajemstvím (2003)
Případ nevěrné Kláry (2003)
Na dvou židlích (2003)
Vybíjená (2004)
Lekce tvůrčího psaní (2005)
Šťastné a veselé (2006) - kolektiv
Báječný rok /Deník 2005/ (2006)
Andělé všedního dne (2007)

Román pro muže (2008)
Tři v háji (2009) s Pawlovskou a Hercíkovou
Tos přehnal, milášku (2009) kolektiv
Povídky o lásce (2009)
Povídky o mužích (2010) kolektiv
Biomanželka (2010)
Mafie v Praze (2011)
Další báječný rok (2011)
Ach ty matky (2011) kolektiv
A celý život budem šťastný (2012) kolektiv
Můj život po životě (2013)
Sedm svateb a jeden rozvod (2014) kolektiv
Zpátky ve hře (2015)
Nové povídky o ženách (2015) kolektiv
Na večírku (2015) kolektiv
Možná si rozumíme (2015) kolektiv
Biomanžel (2015)
Melouch (2016) 

Divadelní hry
Růže pro Markétu aneb Večírky revolucionářů (2004)
 

Filmy
Báječná léta pod psa (1998)
Výchova dívek v Čechách (1998)
Román pro ženy (2005)
Účastníci zájezdu (2006)
  


jeho knihy vyšly maďarsky, holandsky, rusky, slovinsky, francouzsky, anglicky, německy, dánsky, italsky, bulharsky, estonsky, španělsky, chorvatsky, čínsky, srbsky


Myšlenky z knih

Což je civilizace něco jiného než schopnost používat věcí, jež vymyslel někdo jiný? I když Mloci, řekněme, nemají svých vlastních myšlenek, mohou mít docela dobře svou vědu. Nemají sice své hudby nebo literatury, ale obejdou se bez nich dokonale; a lidé počínají shledávat, že to je od těch Salamandrů báječně moderní. Tak vida, už se může člověk u Mloků ledačemus učit – a není divu: což nejsou Mloci ohromně úspěšní, a z čeho jiného si mají lidé brát příklad, ne-li z úspěchu? Ještě nikdy v dějinách lidstva se tolik nevyrábělo, nebudovalo a nevydělávalo jako v této veliké době. Nic platno, s Mloky přišel do světa obrovský pokrok a ideál, který se jmenuje Kvantita. „My lidé Mločího Věku,“ říká se s oprávněnou hrdostí; kam by se hrabal zastaralý Lidský Věk se svou pomalou, titěrnou a neužitečnou páračkou, které se říkalo kultura, umění, čistá věda nebo jak! Praví, uvedomělí lidé Mločího Věku už nebudou mařit svůj čas hloubáním o Podstatě Věcí; budou mít co dělat jenom s jejich počtem a s hromadnou výrobou. Celá budoucnost světa je v tom, aby se pořád zvyšovala výroba i konzum; pročež musí být ještě víc Mloků, aby mohli ještě víc vyrobit a sežrat. Mloci jsou jednoduše Množství; jejich epochální čin je v tom, že jich je tak mnoho. Teprve nyní může lidský důmysl pracovat naplno, neboť pracuje ve velkém, s krajní výrobní kapacitou a rekordním hospodářským obratem; zkrátka je to veliká doba. – Co tedy ještě chybí, aby se za obecné spokojenosti a prosperity uskutečnil Šťastný Nový Věk? Co překáží, aby se zrodila kýžená Utopie, v níž by byly sklizeny všechny ty technické triumfy a nádherné možnosti, které se lidskému blahobytu a mločí píli otvírají dál a dál, až do nedozírna?
Karel Čapek, Válka s mloky