vodicka stanislav

Stanislav Vodička
(*15.3. 1910, Rožďalovice – †26.11. 1982, Valašské Meziříčí)

knihař, tiskař, básník

Básník žil většinu života v Tasově. Vyučil se knihařem, pracoval nejdříve v Praze a od roku 1934 v Tasově. Tam se spřátelil s básníkem Demlem. Dílnu měl nejdříve u básníkova bratra, poštmistra Antonína Demla, od r. 1946 v lihovaru. Od r. 1951 byl knihařem i dělníkem v Kablu Velké Meziříčí, kde působil do r. 1970. V roce 1961 se do V. Meziříčí přestěhoval.

Verše publikoval Vodička už v Lidových novinách. Dlouhá léta byl lidovým vypravěčem jako „stréček Vodička“ v souboru Vysočina, jenž v letech 1954-1960 vedl. Byl oceněn za uměleckou vazbu (trienále v Brně 1982) i za literární tvorbu.

Knihy
Tam, kde usínají motýlové (1979) cena Vyšehradu za nejlepší původní prózu
Planina ticha (1983)
Komáří pěšinkou (1984)
Jepičí okamžiky (1990)
Básník Jakub Deml v Tasově (1991)

https://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=896

Inspirující myšlenky...

William Blake byl civilizovaný, opravdu civilizovaný. Civilizace je harmonie a úplnost. Rozum, cit, instinkt, fyzický život – Blakeovi se podařilo všechno tohle sladit v harmonické rovnováze. Když převládá jen jedna složka, je to barbarství. Člověk může být barbar intelektem i tělesně. Barbar duchem a cítěním stejně jako smysly. Křesťanství z nás udělalo duchovní barbary, a teď zase z nás věda dělá intelektuální barbary. Blake byl poslední civilizovaný člověk.
Aldous Huxley v knize Kontrapunkt