vodicka stanislav

Stanislav Vodička
(*15.3. 1910, Rožďalovice – †26.11. 1982, Valašské Meziříčí)

knihař, tiskař, básník

Básník žil většinu života v Tasově. Vyučil se knihařem, pracoval nejdříve v Praze a od roku 1934 v Tasově. Tam se spřátelil s básníkem Demlem. Dílnu měl nejdříve u básníkova bratra, poštmistra Antonína Demla, od r. 1946 v lihovaru. Od r. 1951 byl knihařem i dělníkem v Kablu Velké Meziříčí, kde působil do r. 1970. V roce 1961 se do V. Meziříčí přestěhoval.

Verše publikoval Vodička už v Lidových novinách. Dlouhá léta byl lidovým vypravěčem jako „stréček Vodička“ v souboru Vysočina, jenž v letech 1954-1960 vedl. Byl oceněn za uměleckou vazbu (trienále v Brně 1982) i za literární tvorbu.

Knihy
Tam, kde usínají motýlové (1979) cena Vyšehradu za nejlepší původní prózu
Planina ticha (1983)
Komáří pěšinkou (1984)
Jepičí okamžiky (1990)
Básník Jakub Deml v Tasově (1991)

https://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=896

Inspirující myšlenky...

Podle starých pramenů severské mytologie je strom Yggdrasil osou světa, stromem života a osudu. Spojuje nebe, zemi i podzemní svět. Je jediným stromem v ráji, seděl pod ním Adam. On sám sebe nevnímal, aniž se od okolí rozeznával. Seděl v dokonalé harmonii pod Yggdrasilem. Ráj nebyl veliký. Snad jako naše zahrada? Byl však dokonalý. Vzkvétaly v něm všechny tvary jen jedenkrát a proto byly dokonalé. Vše bylo nehybné. Ráj nevznikl, prostě byl tu. Každá věc byla tím, čím se jevila. Pod Yggdrasilem seděl Adam. Vše tu bylo jen pro něj. V okamžiku, kdy jím to proniklo jako blesk, učinil posunek. Uchopil větev, ať se zlomí – a vědět.
Bohumila Grögerová, Můj labyrint