vokurkova150.jpg

Alexandra Vokurková (*20. 10. 1966, Praha) 

spisovatelka

Vystudovala obor molekulární biologie a genetika na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze absolvovala kurzy tvůrčího psaní pod vedením Daniely Fischerové.

Na internetu (např. v časopise Dobrá adresa) publikuje své pohádky a povídky. Pro Český rozhlas zdramatizovala povídku Katherine Mansfieldové „Dcerunky nebožtíka pana plukovníka“.
Je spoluautorkou výkladového slovníku lékařských pojmů a v letošním roce začala spolupracovat na tvorbě seriálu Ordinace v růžové zahradě.

Společně s manželem, dvěma dcerami a štěnětem hovawarta žije v Brandýse nad Labem. K obyvatelům velké zahrady kolem domu Vokurkových patří také hlučný ježek (Erinaceus concolor), několik ropuch zelených (Bufo viridis) a strašná spousta slimáků (odporných, co všechno sežerou). V hnízdě v jejich garáži vyseděli úspěšně již několikrát své potomstvo rehkové domácí (Phoenicurus ochruros).

Bibliografie:

O čertíčkovi - Meander 2007

Inspirující myšlenky...

V 19. Století, kdy maloměšťáci začali imitovat noblesu, snažili se mluvit vzdělaně. Ovšem nemajíce vzdělání. A snažili se chovat vychovaně, nemajíce vychování. Imitovali. Proto byli tak přepjatí. Považovali za vulgárnost ledacos, co se ani v nejvyšších kruzích za vulgární nepovažovalo. To se zachovává u mnoha lidí dodnes... Druhý extrém ovšem je, že zase mnoho lidí mluví hrubě a vulgárně a sprostě, aby jaksi zdůraznili svou lidovost. Vykládají si mylně lidovost, jako si tamti vykládali mylně dobré mravy... Ano, souhlasím, kultura naší řeči hodně upadla. Obludná zdeúřední slova, která si vymýšlejí docela zbyteční lidé bez jazykového citu, zamořila noviny, úřední spisy i korespondenci, ba i ústní projevy.
Jan Werich