vokurkova150.jpg

Alexandra Vokurková (*20. 10. 1966, Praha) 

spisovatelka

Vystudovala obor molekulární biologie a genetika na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze absolvovala kurzy tvůrčího psaní pod vedením Daniely Fischerové.

Na internetu (např. v časopise Dobrá adresa) publikuje své pohádky a povídky. Pro Český rozhlas zdramatizovala povídku Katherine Mansfieldové „Dcerunky nebožtíka pana plukovníka“.
Je spoluautorkou výkladového slovníku lékařských pojmů a v letošním roce začala spolupracovat na tvorbě seriálu Ordinace v růžové zahradě.

Společně s manželem, dvěma dcerami a štěnětem hovawarta žije v Brandýse nad Labem. K obyvatelům velké zahrady kolem domu Vokurkových patří také hlučný ježek (Erinaceus concolor), několik ropuch zelených (Bufo viridis) a strašná spousta slimáků (odporných, co všechno sežerou). V hnízdě v jejich garáži vyseděli úspěšně již několikrát své potomstvo rehkové domácí (Phoenicurus ochruros).

Bibliografie:

O čertíčkovi - Meander 2007

Inspirující myšlenky...

Lidstvo zcela evidentně spěje k úpadku: Šílený kolotoč výroby se netočí pro spotřebu, ale pro další výrobu. Tzv. konzumní společnost ve své podstatě nemá čas nic konzumovat. Jejím skutečným, byť skrytým cílem není spotřeba, ale výroba. Proto je potřeba najít v sobě vůli k rozbití onoho začarovaného kruhu a dopustit se suverénního, svobodného činu. Vymanit se ze sociální determinovanosti, která není ničím jiným než dovedně kamuflovaným otroctvím: otroctvím, které ovšem stejnou měrou postihuje bankéře i nádeníka. Je to otroctví práce, ve smyslu užitečné činnosti. Neboť člověk se odcizil sám sobě, to znamená zvířeti, které v něm přebývá.
Georges Bataille, Svrchovanost