vostra_150.jpg

Alena Vostrá  (*17. 5. 1938, Praha - †15. 4. 1992, Praha)

- dramatička, prozaička, autorka knih pro děti a psychologických románů s detektivní zápletkou

Po studiu na DAMU v Praze (z oboru loutkářství byla vyloučena pro individualismus, studium dokončila na oboru dramaturgie) se věnuje psaní. První dvě knihy jí vyšly už v průběhu studia, za knihu Bůh z reklamy dostala cenu nakladatelství Československý spisovatel za prvotinu. Během nedobrovolné odmlky po roce 1968, kdy se jako autorka prózy pro dospělé stala nežádoucí, se věnovala literatuře pro děti (pohádky v časopisech, knížky, leporela, ilustrované sešity, animované filmy pro filmové studio ve Zlíně apod.) Spolupracovala též s Čs. rozhlasem, kam napsala řadu původních pohádek. V autorských pohádkách a příbězích ze života dětí nápaditě využívala situační i jazykový humor. K významnější prozaické tvorbě se vrátila až v polovině 80. let.

Próza
Bůh z reklamy (2 novely, Československý spisovatel, 1964)
Vlažná vlna (Československý spisovatel, 1966, 1967)
Než dojde k vraždě (Československý spisovatel, 1985, 1990)
Tanec na ledě (Československý spisovatel, 1988)

Pro děti a mládež
Laris Ridibundus (SNDK, 1965)
Učený Jáchym a jiné pohádky (1977)
Obláček pro radost (1978)
Co dělá vítr, když nefouká (Panorama, 1979; Artir, 2000))
Co mně ryba vyprávěla (1981; Artur, 2003)
Všema čtyřma očima (Blok, 1982; Albatros, 1992)
Vodní bubláček Tarabka (1983)
Kouzelná chobotnice Krejzy (1985; Artur, 2004)
Výbuch bude v šest (Albatros, 1986; Artur, 2003)
Pepibubu (1986; Artur, 2001)
Švandaluzie (1988, Artur, 2003)
Benedikt sluhou barona Prášila (Svoboda, 1997)
Kouzelný oblázek (Artur, 2000)

Leporela
Zpívající pastelky (1963)
Kdo nevěří, ať tam jede (1978)
Pokřikovánky (1978)
Jedna paní povídala (1979)
Pošli to dál (1979)
Zvířátka z pohádek Boženy Němcové (1991)

Divadelní hry
Na koho to slovo padne (komedie, premiéra 1966)
Na ostří nože (komedie, premiéra 1968)
Prosím jen vážně (komedie 1977, neuvedeno)
S ženami je kříž (monodrama, premiéra 1983)

Animované filmy
Bububu (1980)
Konec kouzelníka Uhahuly (1981)
Rusalka Hupsalka (1983)
Nezbedníci (1985)
Třetí hrb (1988)

 

Inspirující myšlenky...

Co charakterizuje civilizaci? Výjimečný duch? Ne: každodenní život... Hm! Všimněme si přednostně duchovní oblasti. Vezměme nejprve umění a na prvním místě literaturu. Stojí literatura skutečně mimo schopnosti našich velkých vyšších opic, připustíme-li, že jsou schopny sestavovat slova? Z čeho sestává naše literatura? Z velkých klasických děl! Ale kdež! Jakmile někdo napíše originální knihu, a to se stane jednou dvakrát za století – ostatní literáti ho napodobují, to jest kopírují, takže vyjdou statisíce prací pojednávajících o přesně témž tématu, s trochu odlišnými tituly a s poněkud jinak kombinovanými větami. Opice, které jsou v podstatě imitátoři, musí být nutně schopny něčeho podobného, pod jedinou podmínkou, totiž že mohou používat jazyka.
Pierre Boulle, Planeta opic